32. kapitola

30. března 2008 v 21:21 | Zotara |  Začátek konce
Ahoj lidičky!
Tak je to tady :( poslední kapitola. Nebudu vás zdržovat napíšu k tomu speciální článek. Jen se omlovuám za chyby a tak. Nečetla jsem to pos obě. Bylo to pro mě těžké napsat. Zlášť když jsem spěchala.

Sirius ztěžka dopadl na zem. Rozhrnul křoví, které ohraničovalo zahrádku Potterových a zůstal němě stát. Tam kde měl stát dům Potterových se nacházely jenom dohořívající trosky a nad nimy na obloze se vznášelo jedovatě zelené znamení zla. Jako ve snu Sirius přešel až do prostřed trosek a nevěřícným kýváním hlavou se roztržitě díval kolem sebe. Jeho pohled mu sklouznul k zemi. Tady byl obývák. Tady zažili tolik radostí a jiných silných zážitků. Najednou Sirius zavadil pohledem o místo, kde se ještě před několika hodinamy nacházel gauč a měl pocit, že mu srdce vynechalo několik úderů. Tohle není možné. Né. Prosím ne! Křičel hlásek v Siriusově hlavě a on se vrhl na bezvládné tělo svého, teď již mrtvého, kamaráda. Chvíli vedle něho klečí a nevěřícně, beznadějně kývá hlavou na znamení nesouhlasu přičemž mu po tváři padají slzy bolesti. Neví jak dlouho tam takhle sedí a v bolesti svírá tělo svého kamaráda. Najednou uslyší tiché : Pšššt..." Sirius zvedl rychle hlavu a v ruce sevřel hůlku až mu zbělely klouby. Postavil se a uslzenýma očima, teď plnýma vzteku a nenávisti, pátral po okolí. Najednou se ze stínu vynořila ohromná postava a v rukách něžně svíral malé miminko.
Sirius úlevně vydechl.
"Hagride..." vyslovil nahlas obrovo jméno a jmenovaný sebou škubnul. Ani si nevšimnul, že je tu sním ještě někdo.
"Siriusi..." vzlykne Hagrid a otočí svou pozornost zpět k dítěti.
"Tohle se nemělo stát. Tohle se nemělo stát..." šeptal plačtivě obr a jedna velká slza dopadla na malý obličejík Harryho. Ten se zakuckal a upřel svá malá očka na Hagrida. Siriusovi se na tváři objevil smutný ale něžný úsměv a pomalu přešel k Hagridovi. Nahnul se přes Harryho a pošimral ho prstem na břichu. Harry se hlasitě zasmál a začal žužlat lem Hagridova kabátu. Siriusovi se tvář zkřivila bolestí. Jak bezstarostný je Harry teď. Ještě netuší, že už nikdy neuvidí své rodiče.
V Siriusovi se zvedla vlna odpovědnosti. Přišla nečekaně avšak byla velmi silná.
"Dej mi ho... Hagride. Postarám se o něho." řekl Sirius rozhodně, polykaje slzy bolesti.
"Nemůžu Siriusi. Brumbál mi nařídil, ať ho přinesu rovnou k němu." odporoval obr a majetnicky si maličkého Harryho přitisknul na hruď.
"no tak Hagride, jsem jeho kmotr..." přemlouval ho Sirius ale obr poraženě zavrtěl hlavou. Sirius poznal, že ho nemá cenu přesvědčovat. Rozlévalo se mezi nimi ticho, které bylo zvláštním způsobem osvobozující. Ani jeden nevěděl co více říci ale oba dva věděli, že není potřeba něco říkat.
"Vem si alespoň mojí motorku..." zašeptal Sirius. Hagrid k němu překvapeně zvednul hlavu.
"Ale Siriusi.. máš ji přece nadevšecko rád to fakt ne." zakroutil obr hlavou.
"Jamese a Lily jsem měl radši...vem si ji." řekl hlasem plným hořkosti a otočil se k Hagridovy zády. Teď už pro něj to, čeho si v minulosti vážil, neznamenalo nic. Vzduch pročíst hlasitý zvuk motoru, který za pár minut utichl v dály.
Sirius se pomalu otočil. Ještě jednou chtěl spatřit tváře svých nejbližších. Když mu pohled už podruhé za tento večer dopadl na mrtvého nejlepšího přítele, rysy mu ztvrdly.
Petr....
Sirius se rychle přemístil. Sám netušil jak ale tušil kde ta krysa bude. Zvedla se v něm vlna nenávisti když ho spatřil. Klidně stál před cukrářstvím a hladově zíral na pamlsky, které byly ukryté za skleněnou výlohou. Siriusovi se zkřivila tvář hnusem. Jak jen mohl? Jak může myslet na jídlo když zradil své nejbližší. Když zapříčinil jejich smrt!
"Ahoj Petře..." pronesl nenávistně Sirius když stál těsně za jeho zády. Petr sebou až nepřirozeně škubnul a pomalu, jakoby tomu ani nechtěl věřit, se otočil. Ve tváři se mu objevil výraz zděšení a oči mu začaly těkat sem a tam, když hledal místo k úniku.
"Dlouho jsme se neviděli..."
"Siriusi..j-já.." začal blekotat Petr a nervózně si mnul klepající se ruce.
"Ty jsi nervózní? Proč? Stalo se snad něco?" zeptal se až přehnaně mile Sirius a v kapse pevně spíral hůlku.
"N-ee.. nic..." začal Petr ale Sirius mu nedal šanci to dokončit. Chytl ho pod krkem a prudce ho přirazil ke skleněné stěně výlohy až se nebezpečně zatřásla.
"Jak si mohl Petře? Jak si jenom mohl? Co ti udělali? Jak dlouho mu donášíš? Nejspíše od konce školy... nebo jsi mu snad donášel ještě dříve?" křičel na něho zlostně Sirius a nebál se zvýšit hlas. Hůlku mu přiložil těsně ke krku a nenávistně mu hleděl do očí. Toužil ho zabít. Zabít ho za t co způsobil.
Najednou se ozvala hned několik hlasitých Prásk a Petr začal hystericky křičet.
"Pomoooc pomoc je to blázen! Chce mě zabít!"
Sirius na něho chvíli zmateně hleděl ale když se vzduchem začaly nést hlasy jiných kouzelníků pochopil.
"Siriusi Blacku odstupte od toho muže a vydejte nám svou hůlku."
"Ty kryso! Za to zaplatíš za všechno zaplatíš..." sykl nenávistně Sirius a napřáhl hůlku, kterou mezitím spustil podél těla. Ani Sirius sám nepochopil co se přesně stalo. Všechno se událo tak rychle. Petr začal hlasitě řvát né a to, že Sirius zradil jamese a Lily, potom se ozvala hlasitá rána, kdy se všechno zahalilo do husté mlhy. Sirius teď vidě pouze Petra jak si uříznul prst, proměnil se v krysu a vydal se stokou na úprk. Najednou vzduchem proletělo několik paprsků různých barev a Siriuse popadl pár silných rukou. Někdo do Siriuse kopnul a tím docílil toho, že ho srazil na kolena.
"Siriusi Blacku jste zatčen za vraždu Lily a Jamese Potterových. Dále také za vraždu..." ozval se monotónní hlas nějakého muže z ministerstva.
"Né! Já jsem to neudělal! To on! Jsem nevinný!" křičel Sirius když ho postavili na nohy a vedly ho pryč.
"Né! Jsem nevinný! Chytněte ho než uteče! To on za to může! Jsem nevinný!"
Siriusův pohled padnul na postavu postávající za stromem. Oněměl. Jak na ni mohl zapomenout. Proč jí to neřekl? Proč jí neřekl, že se změnil strážce tajemství, že už jím není on. Chtěl jí to vysvětlit. Chtěl jí říct, že on Lily a jamese nezabil. Uvěří tomu, že je zabil on? Ano, proč by taky nevěřila, když neví, že strážcem nakonec nebyl on. Podíval se jí do očí.
Eranie jako v tranzu, nevěřícně kroutila hlavou a z očí ji kanuly slzy bolesti a zklamání. Sirius němě zakroutil hlavou a sklonil pohled. Jediné na co teď dokázal pomyslet byla bolest kterou cítil a to, že se tohle stát nemělo. Těsně předtím než se se Siriusem přemístili pryč Sirius ještě jednou pohlédl na místo, kde stála Eranie. Teď už tam nestála...
V tento den všichni oslavovali. Konec vlády jednoho černokněžníka, který rozséval mnoho zášti a bolesti. Každý oslavoval jednoho chlapce, který přežil avšak všichni jakoby zapomněli na jeho rodiče, kteří v tento den umřely. Všichni alespoň jednou pomyslely na Siriuse Blacka, jejich vraha. Všichni byli přesvědčeni, že právě on může za jejich smrt. Všichni věděli, že Sirius Black udělal špatnou věc, ale v hloubi duše byl každý rád, že je zradil. Protože kdyby je nezradil, Voldemort by ještě žil a nadále páchal zlo. Každý z kouzelnického světa oslavoval Voldemortovu zkázu, jeho konec. Avšak pouze jeden člověk tušil, že tohle není konec ale pouze začátek konce...
* * *
"Jsem tu proto, abych Harryho předal jeho tetě a strýci. Jsou to jediný příbuzní, které teď má."
"Snad nemyslíte - přece nemůžete myslet ty lidi, co tady bydli?" vykřikla profesorka McGonagalová. Naráz byla na nohou a ukazovala na dům číslo čtyři.
"Je to pro něj to nejlepší místo," řekl Brumbál pevně. "Až bude starší, jeho teta a strýc mu budou moci všecko vysvětlit. Napsal jsem jim dopis."
"Dopis?" opakovala profesorka McGnagalová chabým hlasem a posadila se zpátky na zídku.
"Vy si vážně myslíte, Brumbále, že to všechno vysvětlíte jedním dopisem? Ti lidé tady ho nikdy nepochopí! bude slavný - stane se z něj legenda - vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se dnešnímu dni jednou říkalo den Harryho Pottera - o Harrym se budou jednou psát knihy - každé dítě v našem světě bude znát jeho jméno!"
"Máte úplnou pravdu," řekl Brumbál a velice vážně hleděl "to by každému chlapci stačilo poplést hlavu. Slavný ještě dřív, než se naučí chodit a mluvit! Copak nechápete, oč pro ně bude lepší, když bude vyrůstat daleko od toho všeho - až do doby, kdy to bude schopen přijmout?"
"Ano - ovšem máte samozřejmě pravdu." řekla profesorka McGonagalová a polkla.
"Tady už nemáme co pohledávat. Můžete jít a připojit se k oslavám." řekl brumbál.
"Jo" řekl Hagrid přiškrceným hlasem. "Já odvezu tu motorku zpátky Siriusovi, Brou noc, paní profesorko - a vám taky pane profesore."
"Počítám, že se brzy uvidíme, paní profesorko." řekl Brumbál a kývnul na pozdrav.
"Mnoho štěstí Harry." zamumlal Brumbál. Pak se otočil na podpatku, zašustil pláštěm a byl ryč...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mirusche Mirusche | 30. března 2008 v 22:39 | Reagovat

To neee to nemůže být poslední kapitola :( vždyť je to strašně otevřený :D ne je to moc krásný fakt se ti to povedlo!

2 Kačenka Kačenka | E-mail | 31. března 2008 v 7:10 | Reagovat

nádhera... :) skvělej otevřenej konec

3 Jenny Jenny | Web | 31. března 2008 v 17:02 | Reagovat

Teda...to bylo...promiň Zot, já asi ani nenajdu ani to správný slovo...ani se nemůžu moc soustředit, protože si brečím do klávesnice. Panebože, jak ho tam viděla. To snad ani nemůže být možný...chudák Sirius, v jeden ztratil své dva nejlepší přátele, zklamal se v tom, o kom se domníval, že je přítel a ztratil svoji lásku. Já nevim fakt co říct, nemám na to sílu, promiň. Bylo to nádherně, sugestivně napsaný. Dokázala si mě přenést na to místo, cítit Siriusovu bolest. Jo vím, možná to zní přehnaně, ale je to pravda. Ne poprvé si mě přesvědčila o svém obrovském nadání. Píšeš opravdu výborně a tahle povídka patřila k mým nej z nej. Nevím, jestli plánuješ ještě prolog, ale jestli jo, tak tajně doufám, že konec bude dobrý. Pokud ne, nevadí, i když je mi to děsně líto, sad end téhle povídky má hodně do sebe. Loučím se s touto povídkou a tobě tleskám a děkuju.

Tvoje věrná čtenářka Jenny

4 Jenny Jenny | Web | 31. března 2008 v 17:03 | Reagovat

Panebože prlog, já sem trubka...promiň, nemyslí mi to, měla jsem na mysli Epilog

5 Lali Lali | 2. dubna 2008 v 18:16 | Reagovat

krásná kapitolka!!!

6 jaja jaja | 4. dubna 2008 v 18:32 | Reagovat

oo boze..nemalo to tak skoncit..mrzi ma ze to tak skoncilo..ja viem ze tak je to v knihe no dufala som ze sa toho nebudes drzat..ale to nevadi..poviedka je aj tak uzasna..a kapca je skvela :)

7 Ewilan Ewilan | Web | 14. dubna 2008 v 14:36 | Reagovat

Zotar, já brečím!!! jak to, že brečím??:-(( to bylo taaak nááádherný. tuhle povídku jsem od začátku přímo zbožnovala a i když jsem třeba nehodila koment, vždycky jsem četla. celý ten nápad bylú žasný a originální..navíc psala jsi to ty a to vneslo ještě tu správnou atmosféru. nikdy jsem se od toho nemohla odtrhnout a ted se loučím..

fnuk a ještě tak smutný konec. navíc těhle verzí jsem četla bezpočty..straašně moc, ale jen ty jsi tam dokázala popsat ty správné pocity a tuo místo...jinak u toho Petera to nemělo chybu..jak se ještě bránil...bylo mi siriho straašně líto..ztratit lásku, přátele a být zrazen..

a líbilo se mi, jak jsi popsala i ten úplný konec s McGonagallovou, Hagridem a Brumbálem..smekám před tebou, tohle je nádherná povídka a já si jí naprosto zamilovala. i když nemám ráda smutný konce, tady u toho jsem tiše doufala, že nebude, naprosto se ti povedl a mě jsi vykolejila, dostala do kolen a rozbrečela:-((

NÁDHERA!!!!!!!!

8 Alexita Alexita | 14. dubna 2008 v 20:37 | Reagovat

moooooc děkuji za opravdu skvělou povídku, fakt se ti moc povedla. občas jsem se zasmála, občas jsem brečela, no prostě všechno a opravdu se mi líbila. konec byl podle mně sice trochu uspěchaný, ale asi se ti už moc do toho nechtělo. myslím, že to šlo ještě více rozvést......ale jinak celkově si myslím, že by se to klidně mohlo vydat jako knížka a vůbec by ses za ni nemusela stydět. občas jsem si sice všimla nějakých gramatických chyb nebo překlepů, ale vím, že ono se to občas v zápalu děje, když něco píšu stává, takže to úplně chápu, ale pokud se chceš ještě zlepšit, tak si na to dej pozor....... no............prostě moc děkuji za nádhernou povídku plnou emocí

9 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 19. dubna 2008 v 19:41 | Reagovat

Super.. :) Skvělá povídka... :) Málem jsem brečela.. když Siriuse zatýkali... :) Od nelien jsem četla podobnou povídku, takže už to nemá takovou váhu... :) Ale kdyby črtla něco takového poprvé... rozbrečím se tady.. vážně.. Fakt moc pěkný.. :)

10 Amy leeeee Amy leeeee | 26. dubna 2008 v 18:57 | Reagovat

děláš si srandu že jooo??:-(( takhle to přece nemůže skončit,sirius je nevinny a Eranie to nevíííííííí sakra já chci happy end - já vim sem strašná ale napiš PROSÍM ještě jednu kapitolu - se štastným koncem - PROSÍM JINAK UMŘUUU

11 passia passia | Web | 27. května 2008 v 22:28 | Reagovat

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa chudaci vsetci boze jak mozu vsetci oslavovat ked zomreli ludia super napisane, ale aaaaa boze fajn predychavam tych hnusnych odpornych sebeckych ludi

12 Sellena Sellena | 8. června 2008 v 17:52 | Reagovat

dočetla jsem tvoji první kapitolovku a hodnotím: bylo to zajímavé a dobře se mi to četlo. Vážně:) Ale mrzí mě ten smutný konec, ale co se dá dělat. Všechno není jen happy....

a jinak ti přeju hodně zdaru ve psaní a pokračuj:)

13 Naomiiiii Naomiiiii | Web | 20. června 2008 v 7:59 | Reagovat

Upně úžasný!!!! Pšeš fakt krásně, doufám, že neskončíš, jak si psala, byla by to šílená škoda, prtž tvoje kapitoly sou tak nádherně napsané....

14 Nnawell Nnawell | 28. června 2008 v 14:23 | Reagovat

nádhera pokracko:-D je to tak strasne smutny:-(

15 Margaritka Margaritka | E-mail | 1. srpna 2008 v 15:30 | Reagovat

Fakt nádherný,ale taky smutný.Píšeš fakt skvělě:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama