3. kapitola

1. března 2008 v 21:19 | Zotara |  Změna je život
Taak zlatíčka moje!

Jsem tady s další kaptiolkou. Omlouvám se, že to taaak dlouho trvalo ale blbnul mi PC i net, ICQ no prostě všechno. A jestli mi nevěříte zeptejte se Jenny ta by vám mohla vyprávět , že Jenn? xD.
Kapitola je krátká. Ale udělala jsem ji schválně krátkou. Máte tam trochu zápletku Samanthy a Siriuse ale více neproradím.
Věnuji ji Jenn za to, že měla dost trpělivost snášet naše konverzace na ICQ, které se skládali jen ze samého , Jenn jsi tady?
Halooo Zot!! Země volá zot
Jenn došlo ti to?....................... Jsi tady?
Haloooooo Zot!!!!

:D:D:D:D Icq furt vypadávalo a nepřicházelo nám nevzájem to co jsme si psali takže to byla vážně sranda :D

Neptejte se mě jak se mám. Celou noc jsem oka nezahmouřil. A to všechno jenom kvůli tomu blbému Markovi! A ještě k tomu vypadá podobně jako já. Tss. Teda né, že bych žárlil, to né! Mám prostě jenom vztek. Co když je to nějaký gauner či co. No dobře, dobře. Gauner to nebude. Ale i tak bych byl radši kdyby zůstala na noc doma.
Právě jsme s klukama na našem soukromém famfrpálovém hřišti a pokoušíme se hrát Famfrpál. Co bychom taky na famfrpálovém hřišti dělaly jiného, že?
"Končím hoši jsem vyřízený!" křiknul jsem na své dva spoluhráče a dopadl do zelené trávy. Spokojeně jsem zamručel když mě ovál lehký vánek a dal si ruce za hlavu, přičemž jsem zavřel oči. Uslyšel jsem nějaký podivný šramot a najednou do mě něco narazilo. Zavyl jsem bolestí když mi něčí loket narazil do břicha a křečovitě jsem se posadil. Můj pohled mi padl na Jamese a Remuse svalené těsně vedle mě v bolestných křečích. Ještě, že se na mě nesvalil náš Péťa. Ten díkybohu odjel na celé prázdniny ke své tetičce do Irska takže úplná pohoda.
"Sakra nemůžete dávat pozor?" vyjedu na ty dva, kteří se teď smějí mému bolestnému šklebu. Puberťáci.
Ještě chvíli tam takhle ležíme a skoro bych usnul kdyby se náhle neozval Remus.
"Kluci měly bychom jít. Už se pomalu stmívá teta bude mít určitě strach." no jo no jo. Abyste rozuměli. Pan a paní Potterovy nám řekli ať jim říkáme teto a strýčku už v druhém ročníku. Takže proto to oslovení.
"Nejsou doma jako bys nevěděl, že odjeli na týden." zamručel James a převalil se na druhý bok.
"Aha no vlastně. Ale i tak bychom měli jít domů Sam už tam určitě bude." poznamenal Rem a postavil se na nohy. Nechápu jak jsem na to mohl zapomenout. Sakra. Rychle vstávám a ryju do Jamese aby se taky postavil.
"Sam!" zakřičí James a jak torpédo vletí do kuchyně v domnění, že ji tam najde. Všechny nás překvapí, že jsme ji tam nenašli.
"Že by ještě nepřišla?" položí Remus spíše řečnickou otázku a jde do obýváku. Pustíme se do prohledávání domu a já Vám přísahám, že pokud ji nenajdu tak ji přetrhnu jak Petra když spal v mojí posteli.
"Kluci našel jsem ji! Je to v pohodě!" zakřičí na nás Remus a já se rozběhnu za jeho hlasem. S Jamesem dorazíme k Removi doslova stejně. Až teď jsi uvědomím, že stojíme před jejím pokojem. Rem zaklepe ale když se neozve žádná odezva pomalu otevře oči.
Trochu strnule vejdu dovnitř. Ještě nikdy jsem tady nebyl. Sam si tohle místo docela střeží. Je to spíše takoví dvojpokojík. Jedna místnost je větší tam má televizi, psací stůl a takovýhle věci a v té druhé místnosti vůbec netuším co měla páč jsem tam ještě vůbec nevstoupil a odtud tam vidět nebylo.
"Co potřebujete?" ozval se za našimi zády trochu dutý hlas. Spěšně jsme se otočili a uviděli Sam sedět v křesle, kterého jsme se předtím nevšimly, s nějakou knihou v ruce. Jo, to jsem se vám zapomněl zmínit : Sam je skoro stejný knihomol jako náš Remus, takže se ani nedivím, že si tak rozumějí.
"Emm... my jsme tě šli jenom přivítat po tvém nočním výletu." řekl jsem. Ze začátku jsem byl nejistý ale nakonec jsem to na ni vybalil a musím podotknout, že to znělo hruběji než jsem měl v úmyslu ale co.
"To jste hodní, jak vidíte jsem v pořádku. Mohli by jste odejít?" řekla neutrálním tónem ale z jejich očí jsem poznal, že něco není v pořádku a že ji moje slova nějak naštvala. S ostatními jsme se po sobě jenom podívali pokrčili rameny a otočili jsme se směrem ke dveřím.
"Remusi ty tu prosím počkej." doslova zašeptala Sam když Remus vycházel. Trochu jsem se zasekl. Remus se obrátil opačným směrem a ještě než jsem za sebou zavřel dveře uviděl jsem jak se Remus posadil na pohovku a Sam se mu se smutným výrazem schoulila v náručí.
Sakra proč se svěřuje jenom Remusovi a Jamesovi? Nevěří mi? Nebo jsem jí snad něco udělal? Když se s ní škádlím tak to myslím ze srandy všechno to co říkám a nevěřím, že by to nechápala. Tak proč se se mnou skoro nebaví a Remusovi se choulí v náručí a svěřuje se mu. Tak dobře, je to její bratranec já vím ale co to bylo tenkrát venku s tím Jamesem? Chápu, že se se mnou teď, no neřekl bych, že nebaví ale prostě se se mnou nebaví jako s nima. Tím myslím Remuse a Jamese. Uznávám mohl jsem být mírnější, nic mi nebylo do toho s kým bude přes noc ale nemohl jsem si prostě pomoct. Měj jsem o ni jenom strach nic víc. Tedy... nic víc... no to je jedno. Potřesu hlavou abych zahnal dotěrné myšlenky a zapadnu do obýváku, kde sedí James a čte Famfrpál v průběhu věků. Zahrajeme si pár partiček Řachavého Petra, navečeříme se (Remus ještě nepřišel) a po dlouhém dni zalehnu do postele. Za několik málo hodin jsem se ale vzbudil a zjistil, že jsou asi dvě hodiny ráno. Chvíli jsem se pokoušel usnout ale brzo jsem zjistil, že to nemá cenu a tak jsem se vypadl do kuchyně. Uvařil jsem si kávu a po tmě ji popíjel. Najednou jsem na chodbě zaslechl nějaký šramot. Nevím proč ale v hlavě mi vyskočilo jen jedno jméno : Sam. Dveře se potichu otevřeli a já se zatajeným dechem sledoval kdo vejde. K mému zklamání vešel James. Chvíli se díval po místnosti a nakonec mu jeho pohled padl na mě.
"Co tak pozdě Tichošlape?" zeptal se mě šeptem a otevřel ledničku.
"Pozdě? Spíše brzo ráno ne?" odvětil jsem rozmrzele ale James si mého tónu nevšimnul.
Jen se zasmál a zase zmizel pryč společně s pěti rohlíky a paštikou. Nad tímto jevem jsem se jenom ušklíbnul a znovu se napil kávy.
"Co tak pozdě Tichošlape?" ozval se jemný hlas z jednoho rohu, kde snad byla největší tma a mě zaskočilo. Sakra, jak to ta holka dělá, že ani nepotřebuje neviditelný plášť aby ji nebylo vidět. Otočil jsem se abych vypátral kde je a leknutím jsem se odtáhl trochu dál než jsem právě seděl. Sam mi totiž stála rovnou za zády a když jsem se otočil málem jsem do ní vrazil. Byla blízko... až moc blízko.
Posadila se na druhý konec a soustředěně míchala nějakou tekutinu ve svém hrnku. Trochu nervózně jsem na ni pohlédl. Měla na sobě bílou pánskou košili tak jako minule. Její červené vlasy, které se v minimálním světle jevili jako černé jí padali do tváře takže jsem nemohl uvidět její výraz. Přesto jsem ale pochyboval jestli bych ho byl schopen poznat vzhledem k tomu, že tu nebylo zrovna hodně světla. Jediné co jsem mohl vidět byli její rty. Neměla je dokonalé. Spodní ret měla plný ale horní nabýval asi polovičních rozměrů než ten spodní. Přesto mi na mysl vyvstala otázka, jaké asi jsou na dotek. Sakra vzpamatuj se Siriusi! Je to Remova sestra. Tuhle neodkopneš! Říkal jsem si a v duchu jsem pochyboval jestli by mě vůbec chtěla. Ježiši na co to zase myslím Siriusi! Znáš ji od jedenácti, je jako tvoje sestra! Promlouval jsem k sobě ale ať jsem se snažil jak jsem chtěl nikdy jsem si ji nedokázal v hlavě spojit se slovem sestra.
"Co tu děláš?" zeptala se mě Sam ale nepodívala se na mě.
"Nemohl jsem spát." odpověděl jsem po chvíli a sledoval ji. Mlčela.
"Nevěříš mi?" zašeptal jsem po chvíli otázku, která mě tížila už od včerejšího odpoledne.
Překvapeně na mě pohlédla.
"Proč se na tohle ptáš?" zeptala se potichu.
_____________________________________________________________________
Doufám, že se Vám kapča líbila a pište komentáře!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | Web | 1. března 2008 v 22:26 | Reagovat

Jasně, že líbila! Konečně, já už myslela že se jí nedočkám... ale pěkně ošklivě si to sekla! A to se mi nelíbí, takže se přižeň co nejdřív s další kapčou! =D

2 Kačenka Kačenka | E-mail | 2. března 2008 v 10:36 | Reagovat

teda to je ale s prominutím fakt blbej konec:D:D:D doufám že to napravíš a co nejdřív přibyde nová kapča :v)

3 Jenny Jenny | Web | 2. března 2008 v 19:51 | Reagovat

Ty jo...líbila?? Trochu slabý slovo, nemyslíš?! Byla bombováá!!! Žeru tvůj styl psaní! Nádherná kapitola! Ten konec byl takovej...já nevím, něžnej...moc pěkný, jsem zvědavá, jak se to mezi nimi bude vyvíjet dál...jojo, ten náš rozhovor byla mega pr**** =D=D Ale doufám, že příště pokecáme víc...bez otázek typu, halooo si tu=D=D I když to bylo dost hrozný, že nám nedocházelo to, co jsme si napsaly, byla to prča=D=D Máš už to íčko v pohodě?=) Jo!! A strašně moc za věnování!

4 Jenny Jenny | Web | 2. března 2008 v 19:52 | Reagovat

Hm...promiň, neumím psát...strašně moc DÍK za věnování=)

5 Arriel Arriel | Web | 3. března 2008 v 9:43 | Reagovat

Je fakt supeeer :-) ach jo Sirius se nám asi fakt zamiloval :D No nic těším se na pokráčko :-)

6 Teri Teri | 4. března 2008 v 20:41 | Reagovat

kapitolka je nádherná :))))) jako vždy :))))

7 jaja jaja | 4. března 2008 v 21:05 | Reagovat

boze to je super..ale by ma zaujimalo co sa stalo..tak rychlo dalsiu kapcu lebo uz sa nemozem dockat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama