31. kapitola

1. února 2008 v 23:47 | Zotara |  Začátek konce
Táák lidičky!
S potěšením Vám oznamuji, že jsem konečně dopsala 31 kapitolu! Musím Vám ale říct, že mi dala pořádně zabrat. Musím vás ale taky varovat, že je v ní hodně zvratů a je vcelku dlouhá. Pocity k ní mám smíšené. Začátek psaní téhle kapitoly byl příšerný. Musela jsem se nutit, no bylo to hrozný ale ta další polovina a ten konec se mi psala vcelku dobře teda hlavně ten konec xD. Jen jestli to nebude mým sklonem k dramatičnosti xD. Tak si ji počtěte a určitě mi napište komentáře ať mám chuť a hlavně důvod napsat další kapču. Jo a příští kapitola bude asi poslední! :(

"Siriusi, děje se něco?" zeptala se Eranie s naléhavostí v hlase. Dneska byl Sirius neobvykle zamlklí.
"James chce abych byl tím strážcem já." řekl z povzdechem Sirius. Eranie zvedla hlavu od Denního věštce a bez řečí na Siriuse pohlédla. V Řádu se už mluvilo o manželích Potterových a o Voldemortovi. Také všichni věděli, že chtějí použít Fideliovo zaklínadlo ale nevědělo se kdo bude oním strážcem.
"Tušila sem to." zašeptala Eranie. Obešla stůl, stoupla si za Siriuse a zezadu ho něžně objala kolem ramen.Sirius položil své dlaně na ruce jenž ho objímaly a svou tváří se otřel o tu Eraininu.
"Bojím se, že zklamu." zašeptal a ztěžka zavřel oči, přičemž se o trochu víc opřel o Eranie.
"Já si myslím, že James a Lily si lépe vybrat nemohli." zašeptala do ticha Eranie a svýmy rty se sotva znatelně otřela o Siriusovu tvář. Sirius se lehce usmál. Vždycky ho podporovala. On si ale nebyl tak jistý jako ona. Otočil se a něžně vzal její tvář do dlaní. Usmála se a rukou mu prohrábla v jeho uhlově černé vlasy.
"Už musím jít. Brumbál už tak určitě je." zašeptal Sirius a lehce Eranie políbil. Ozvalo se hlasité prásk a Sirius byl pryč.
* * *
"Siriusi! konečně!" vydechl James úlevně když Sirius zaklepal na dveře jeho domu. James ho pozval dále přičemž ze sebe Sirius shodil černý plášť a pověsil ho na háček v předsíni.
"Už je tady?" zeptal se Sirius. James zatřepal hlavou.
"Něco mu do toho skočilo přijde trochu později. Sirius pokýval hlavou, že rozumí a zamířil do obýváku za Lily.
Posadil se na pohovku naproti Lily a zadumaně hleděl do krbu. Najednou ho přepadl strach. Co když je prozradí? Siriuse ještě nikdy Voldemort nemučil, co když bolest bude tak velká, že mu v tu chvíli bude úplně jedno co s Jamesem a Lily bude a on je zradí? Jamese přece už jednou "zradil" tím, že se málem vyspal s Lily. Sirius se rychle vyšvihnul na nohy a poplašeně se podíval na Jamese. Když Sirius dlouho nic neříkal a jenom opakovaně otvíral a zavíral pusu James promluvil.
"Siriusi děje se něco?"
"Já- omlouvám se Jamesi ale nemůžu být Váš strážce." řek po chvíli Sirius a sám sebe překvapil svým pevným hlasem.
"Cože? Co se děje Siriusi? Proč jím nemůžeš být?" zeptal se zmateně James a také se rychle postavil. Sirius nic neřekl jen zabloudil vystrašeným pohledem k Lily.
"Prostě jím být nemůžu." dostal ze sebe Sirius s přemáháním přičemž se neustála díval na Lily. V jejích očích zahlédl záblesk strachu. Bála se, že to chce Sirius Jamesovi říct.
"Ale můžeš Siriusi." promluvila Lily a přistoupila k Jamesovi. To co Lily řekla vyznělo z jejích úst jako rozkaz a jakoby se sama a hlavně Siriuse přemlouvala. Sirius sklonil hlavu a povzdechl si. Nevydržel upřímný pohled svého nejlepšího kamaráda. Sirius si připadal jako ten největší bídák na světě. Bylo mu samo ze sebe špatně.
"Ale... proč Siriusi? Už nejsme přátelé? Udělal jsem ti něco, že nechceš být naším strážcem?" ptal se naléhavě a zmateně James.
"Ne nic si neudělal. Stále jsme přátele a právě proto nemůžu být vaším strážcem, co když se nějak přeřeknu? Nebo mě někdo donutí to říct, nebo... prostě je toho hodně. Bojím se, že bych Vás prozradil. Vážně rád bych byl vaším strážcem ale nemůžu."
"Co to plácáš Siriusi! Když nebudeš strážcem ty tak kdo?" zeptal se rozhořčeně James.
"Petr..." vydechl Sirius nakonec a musel se pousmát. Petr! To je ono! Nikoho přece nenapadne, že by byl strážcem Petr za to on napadne všechny hned!
"Cože?" vyštěkla zaskočeně Lily a James na Siriuse zaraženě pohlédl.
"To nemyslíš vážně! Jamesi řekni něco to přece nemůžeme udělat!" vykřikla hystericky Lily a podívala se svému muži do tváře. Když uviděla přemýšlivý výraz svého manžela nevěřícně na něj pohlédla.
"Jamesi to ne..." začala Lily ale James ji přerušil.
"Ano. bude to Petr. Tebe by tipoval každý kdo nás zná Siriusi ale Petr by nikoho ani nenapadl. Ano to bude nejlepší." opakoval neustále dokola James a nevšímal si nevěřícnému pohledu Lily.
"Omlouvám se." zašeptal ještě Sirius a vytratil se z domu Potterových co nejrychleji to šlo.
Sirius si znaveně sedl na první lavičku, kterou našel a přemýšlel jaké to asi bude dále. Udělal dobře? Nebo tím, že jim doslova vnutil Petra je odsoudil do záhuby. Každý přece věděl, že Petr zrovna nekypí statečností. Když příjdou na to, že on je strážcem tajemství určitě to z něj dostanou. Na druhou stranu ale, koho by napadl Petr? Každého napadne on Sirius nebo Remus ale Petr ne. Určitě se jim nic nestane a nikdo to nezjistí. Uklidňoval se Sirius. Ještě chvíli sledoval dění kolem sebe a pak se zvedl a zamířil domů.
* * *
Když Sirius otevřel dveře bytu zjistil, že Eranie není doma. Určitě je na nějaké akci řádu anebo má službu, napadlo Siriuse. V tuhle chvíli za to byl rád, nechtěl zrovna jí říkat jaký je zbabělec a že doslova utekl. Sirius si sundal oblečení, dal si studenou sprchu a unaveně doslova padl do postele.
Když se druhý den ráno vzbudil zjistil, že Eranie ještě není doma. Se vstáváním si dával načas ale nakonec přece jen zamířil ještě v polospánku do kuchyně. Za chvíli si už s hrnkem černé kávy sedal ke stolu. Chvíli jen tak s ještě úplně nerozlepenýma očima popíjel kávu, když si všimnul zažloutlé obálky na okenním parapetu.. Zaraženě vstal a, když na obálce uviděl svou adresu , otevřel ji. Oči mu přejížděli ze strany na stranu jak četl docela krátký dopis. Po krátké chvíli dopis složil a vrátil do obálky. Znovu si sedl ke stolu a pil dále kávu jako to dělal před chvílí. Ten dopis byl od Jamese, který ho informoval o tom jak kouzlo proběhlo. Podle Jamesových slov ještě ten den sehnali Petra, poslali sovu s prosbou o postup kouzla Brumbálovi a kouzlo samotné provedli. Teď už není cesty zpět a Sirius to dobře věděl. Oval se jemné zaťukání na okno, které Siriuse vytrhlo s přemýšlení. Trochu zmateně se otočil a uviděl malého puštíka jak nedočkavě poskakuje a vrhá na něho nevraživé pohledy. Rychle přiskočil k oknu, otevřel ho a vzal si od puštíka dopis. Ještě před tím než Puštík odletěl Siriuse pořádně klovnul do prstu. Sirius po něm hodil cibuli, která se nacházela na stole uvnitř místnosti, když ale uviděl jak ladně se cibuli Puštík vyhnul tak zamračeně zavřel okno a nabručeně otevřel dopis. Tentokrát byl od Eranie. Napsala mu, že má ještě nějaké zařizování ohledně řádu a že pravděpodobně dneska přespí na středisku. Tohle bylo normální. Sirius už také několikrát přepal na středisku Řádu a většinou to bylo proto, že měl noční službu, musel podat správu jak to vše probíhalo ale někdy byl tak unavený, že by cestu do vlastní postele nezvládl a tak přespal tam. Vytáhl hůlku a jednoduchým kouzlem dopis nechal shořet. Bylo to nutné opatření kvůli bezpečnosti. Sirius dopil kávu, která už stejně byla studená jak psí čumák, pořádně se oblékl a vydal se na ministerstvo, kde hlídal určité lidi, které Řád podezříval z donašečství.
Celý den Sirius lítal tam z ministerstva na ústředí, z ústředí domů, z domu do terénu a tak pořád dokola. Jelikož Marie Luxová, která byla členkou řádu dostala Dračí spalničky a nakazila jími všechny, kteří s ní měli minulý den službu, měl Řád k dispozici málo lidí a tak musel Sirius i ostatní dělat práci minimálně za dva ne-li za tři. Za celý den se Sirius s Eranie potkal pouze jednou na ústředí a to pouze na malou chvíli kdy se rychle políbili natož aby jí Sirius řekl o té věci se strážcem tajemství. Na konci tohoto dlouhého dne Sirius padl do postele a ihned spal.
* * *
"Červíčku..." promluvil chladně syčivý hlas.
"A-ano mů... můj pane..." odpověděl sotva znatelně Petr a pomalými trhanýmy kroky předstoupil před Voldemorta.
"Můj slizký příteli... řekni mi... získal si to tajemství?" vyšla chladná otázka z pod kápí přičemž většině smrtijedů přejel mráz po zádech. Petr zmučeně zakňoural něco o smilování a uslzený obličej sklonil k zemi.
"Tak získal anebo ne!" ozval se naštvaný hlas a Voldemort se postavil.
Petr chvíli klečel na zemi ale nakonec zvedl svůj uslzený obličej k Voldemortovi.
"A-ano... můj pane."
Voldemort se krutě usmála oči mu rudě zažhnuly.
* * *
"Lily! Ihned uteč i s Harrym! Okamžitě!" zašeptal James své manželce a v ruce sevřel svou hůlku. Lily na něho zaraženě pohlédla.
"Proč Jamesi? Co se děje?" ptala se a sebrala manželovi ruce do svých.
"Lily okamžitě uteč! Je tady!" zakřičel James a snažil se vymanit z manželčina sevření.
"Cože? Jak ale...?" začala Lily a v očích se jí objevily slzy.
"Petr... on zradil. Měli jsme strážcem udělat přece jen Siriuse. Teď už je ale pozdě. Lily zachraň se alespoň ty. Já ho zatím zdržím." popoháněl Lily James a naposledy ji políbil.
"Ne. Chci tu být s tebou." řekla přes slzy Lily.
"Lily sakra teď není čas na trucování. Okamžitě vypadni!"
Lily na něho chvíli bezradně zírala. Ani jeden z nich nic neříkal. Věděli, že je konec a věděli co by ten druhý chtěl říct ale nenašel k tomu slova.
"Miluju Tě." zašeptal James.
"Já tebe taky." vydechla Lily a ještě ho objala než rychle vyběhla schody aby zašla pro malého Harryho. Zrovna když ho brala z postýlky ozvala se ze zdola ohlušující rána.
* * *
Sirius letěl na své motorce, kterou dostal od Eranie, oblohou a díval se všude kolem sebe. Byla noc a on měl po dlouhé době chvíli klidu. Vítr mu cuchal vlasy a on se poprvé za dlouhou dobu cítil podivně ale nádherně volný. Pohlédl do prava a uviděl početný dav lidí. Sirius trochu slétnul dolů a spatřil, že ti lidé na sobě mají hábity. Zmateně zamrkal. Co dělá venku tolik kouzelníků a čarodějek pohromadě a ještě k tomu v hábitech! Vždyť se prozradí. Sirius přistál o ulici dále a potichu k nim přešel. Uslyšel zpěv, smích a cinkání láhví skleněných lahví. Zvědavě vystrčil hlavu spod rohu a uviděl houf radujících se lidí. Kolem lítaly děti a dospělí si vesele připíjeli.
"Co se to tu děje?" zeptal se Sirius právě procházejícího dítěte. Dítě se na něho udiveně zadívalo ale nakonec odpovědělo.
"Ty-víš-kdo je mrtví! Je mrtví! Sláva Potterovým!"
Siriusovi srdce vynechalo snad několik úderů. Sláva Potterovým? Co to má znamenat?
"Jak to myslíš: Sláva Potterovým?"
"To oni ho zabili! Nikdo neví jak ale když je zabíjel zabil i sám sebe. Přežil jen Harry Potter." řeklo dítě a zadívalo se na Siriuse jako by to byla už několik let stará zpráva.
"Sláva Harrymu Potterovi!" zakřičel někdo a ostatní mu odpověděli ještě hlasitějším pokřikem:
"Sláva Harrymu Potterovi! Sláva Potterovým!"
Sirius se zničeně přel o stěnu nějakého domu. To přece není možné! To ne. o nemůže být pravda! Musí se o tom přesvědčit. Sirius e otočil na podpatku, nasedl na motorku a letěl směrem k domu Potterovým.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 2. února 2008 v 10:44 | Reagovat

Wow, je to nádherná kapitola. Prostě úžasná. :-)

2 Kačenka Kačenka | E-mail | 2. února 2008 v 17:44 | Reagovat

téda to byla kapitolka, fakt skvělá.. tahle povídka se mi děsně líbí, dneska sem nedělala nic jinýho než ji četla:D akorát mě štve to s Eleanor.. ale jinak je to fakt supr:)

3 Lovable Lovable | 2. února 2008 v 20:44 | Reagovat

pardon x) nebude to k povídce jen se ptám... už jsi sekla s webem :-O

4 Lovable Lovable | 2. února 2008 v 20:44 | Reagovat

jako se stránkami

5 Zotara Zotara | Web | 2. února 2008 v 21:45 | Reagovat

Jj . Promiň lovable že jsme ti to neřekla ale nemohla jsme najít tvoje stránky! A ani teď nemůžu :) napíšeš mi je tady prosím? ??

6 Jenny Jenny | Web | 2. února 2008 v 22:42 | Reagovat

Ty jo..Zotaro, tohle byla nádherná kapitola...akorát že mi u toho konce normálně tekly slzy, chudák Siri, žít s takovou vinou=(( To je děsný...ale kapitola byla napsaná skvěle, máš ohromnej talent...Nevím, jestli to pomůže, ale chtěla bych se strašně moc přimluvit za to, aby si z blogem nesekala=( Prosíííím!!!! To by byla ohromná škoda, píšeš skvěle a já mám tvoje povídky strašně moc ráda!!!=( Tak s tím prosím nesekej!!!

7 Arya-Melody Arya-Melody | E-mail | Web | 3. února 2008 v 17:35 | Reagovat

Ahojky, moc ráda se s tebou spřátelím a moc díky za to že jsi mi napsala úěknej koment. Vážím si toho dík:o)

8 lucik lucik | E-mail | Web | 4. února 2008 v 17:39 | Reagovat

ahojky, mám dotaz, nevíte někdo jak se dává na hlavní stránku na blogu aby tam byly jen výpisy článků a né celý??? potřebuju nutně radu prosím, kuju všem:o)

9 Lali Lali | 4. února 2008 v 20:17 | Reagovat

superní kapitolka - honem další ;°)

10 Ewilan Ewilan | Web | 6. února 2008 v 20:45 | Reagovat

Zotar ja te proste zboznuju...ty mi pokazdy novou kapcou udelas taaakovouuu radost:-)) uplne se do toho zazeru a nechce se mi koncit...uz jsme ti  rikala, jak uzasny mas talent? nechces napsat knizku?:-)) a to mylsim vazne...

to bylo proste neco uzasnyho...ty siriovy myslenky a pak peter, jak se bavil s voldym...smrt lily a jamese...vyvolavas ve me zvlatni az tesklive pocity, jezisi, ja brecim...tecou mi slzy...jsme silena, ale je to strasne smutny. a jak si jeste naposledy vyznali lasku...jinak originalni bylo, ze siri hned neletel k domu, ale slysel to od lidi...ja se strasne tesim na pokracko, navic ta kapca bude posledni..asi si pripravim balicek kapesniku...mas ohromny talent a moc te obdivuju, Zotar. strasne se tesim na dalsi:-))

11 jaja jaja | 17. února 2008 v 17:28 | Reagovat

tak toto bolo vazne skvele..rychle dalsiu kapcu

12 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 19. dubna 2008 v 19:33 | Reagovat

J... Opravdu super kapitolka.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama