Až uvidíš sněhové vločky padat

23. prosince 2007 v 16:59 | Zotara |  Až uvidíš sněhové vločky padat
Šťastné a veselé Vánoce přeju všem!!!
Nemůžu si pomoct ale ta Vánoční atmosféra na mě nějak nechce dopadnout. No nic. Davám Vám sem takový Vánoční dárešek. Je to jednorázovka jak jinak než na téma Vánoce ale musím Vás upozornit, nečekejte něco veselého. I přesto, že jsou Vánoce se nemůžu přimět k radostnějšímu tématu než je toto. Ještě jsme k tomu našla písničku. Nevím jak se tu dávají videa tak vám tu dávám odkza. Vážně si ho k tomu pusťte je to uplně jiné než když k tomu nic není :)
Tak příjemné čtení

P.S.: KOMENTY NEBO ŽIVOT!!!

Byla noc. Chladná, temná ale přece něčím zvláštní. Sněhové vločky, které zlehka padaly osvětloval jasný měsíc a proto se třpytili jako první jarní rosa. Lehce se vznášely a po chvíli se ztrácely ve tmě. Tahle noc nebyla jako každá jiná. Ani pro něho. I přesto, že byl tady, zavřený, mučený přívalem špatných vzpomínek a opuštěný. Nikdo mu nevěřil. Nikdo z těch co jsou dnes tam někde venku, stovky kilometrů za tímto oceánem a slaví snad největší svátek roku. Vánoce. I když už ztratil pojem o čase věděl, že dnes jsou Vánoce. Věděl, že milióny lidí na světě slaví tento svátek společně se svými nejblížšími plní lásky a radosti. On však nikoho neměl. Všichni jsou mrtví... všichni. Vlastně! Všichni ne. Jeden chlapec je na živu. Jeden chlapec, který ho buďto nezná anebo ho ze srdce nenávidí. nenávidí ho za činy, které nespáchal. Ano nespáchal je ale tohle věděl jenom on. Ostatní mu nevěřili. Ani se jim nedivil.
Sirius odvrátil tvář od zamřížovaného okna a zničeně se svezl podél zdi. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Vzpomínal na všechny Vánoce, které pro něho něco znamenaly.
"Vaše matka Vás volá pane." ozval se posměšný hlas domácího skřítka. Sirius si jo znechuceně změřil pohledem. Nenáviděl ho. Byl zcela oddán jeho matce. Matce, která pro něho nikdy matkou nebyla. Odevzdaně si povzdechl a vstal z postele, která byla povlečená v Nebelvírských barvách. Ještě jednou se podíval na škodolibě se tvářícího skřítka a vyšel z pokoje.
"Co ti tak dlouho trvalo? Kdyby nenastala tato vzácná chvíle dostal by si to co si zasloužíš ale nechceme tvému bratru Regulusovi kazit jeho večer. Posaď se a buď z ticha." oslovila ho příkře jeho matka a on se s neutrálním výrazem posadil a čekal na to, až mu někdo sdělí co vzácného se děje. Ano, byli sice Vánoce ale ty se u nich nikdy neslavily.
Na bohatě zdobeném stole byla přichystána hostina a Sirius naproti sobě spatřil svého bratra s úšklebkem. Sirius překvapeně zamrkla. Nebyl to ten úšklebek, kterým ho Regulus vždy zpražil. Nebyl to úšklebek Blacků. By to hraný úšklebek. Úšklebek, který měl skrýt opovržení rodinou. Sirius to nechápal. Jak by mohl Regulus, jeho milovaný bratříček, opovrhoval svou milovanou rodinou?
"Dovol abych ti vysvětlil velkolepost dnešní večeře. Tvůj bratr se právě přidal k Pánu všeho zla." pronesl pyšně otec a obdaroval Reguluse souhlasným kývnutím.
"Cože?" vyjekl Sirius a postavil se. Matka po něm švihla nenávistným pohledem.
"Chceš mi říct, že... že ON," ukázal Sirius na Reguluse, který se tvářil neutrálně. "se přidal na JEHO stranu? Že je smrtijed?" křičel dále Sirius. ¨
"Na mě nikdo řvát nebude! A už vůbec ne takový zrádce krve jako jsi ty." řekl rozezleně jeho otec. Švihl hůlkou a Siriuse zmocnila bolest, kterou dobře znal. Po chvíli bolest ustala a Sirius se těžce zvedl z podlahy, na kterou ho bolest doslova shodila.
"Nenávidím Vás!" křikl Sirius. Rozeběhl se pryč a před domem se přemístil rovnou před Jamesův dům. Ztěžka dýchal. Nakouknul přes okno a uviděl jak rodina Potterových sedí okolo Vánočního stromu a za hlasitého smíchu rozbalují dárky. Zaváhal. Má vstoupit? Vstoupit a nabourat tak rodinou idylku? Dřív než se ale stačil rozhodnout chlapec se střapatými vlasy pohlédl na okno a rty se mu rozšířily do širokého úsměvu. Nahnul se k rodičům a něco jim řekl. Sirius viděl jak se pan a paní Potterovi otočili k oknu a vykulily oči. Sirius smutně sklopil hlavu. Najednou se z okna ozval hlas.
"Božínku Siriusku co děláš tady venku?! Musí ti být strašná zima pojď dovnitř k nám." Paní Potterová si ho ustaraně měřila pohledem a kývala hlavou směrem ke dveřím.
"Nebude vám to vadit paní Potterová?" zeptal se Sirius zdráhavě a upřel na ní své bouřkové oči.
"Ale co to povídáš chlapče. Pojď rychle nebo se vážně naštvu." objevil se v okně Pan Potter. Sirius se usmál a koutkem oka uviděl Jamese jak se pobaveně šklebí.
Sirius se chtě nechtě usmál. Rodina Pottrů byla bezpochyby tou nejlepší rodinou na světě. Sirius vděčil bohu, že se s Jamesem v Bradavicích skamarádili.
"Jamesi nech toho! Ty chceš taky pořád jen to jedno!" švitořila Lily a se smíchem se snažila Jamesovi vykroutit z náručí.
"Ale no tak Lilyan nad námi je přece jmelí a ty moc dobře víš co to znamená." řekl James a nahnul se k Lily, která ho odstrčila.
"Jenže to jmelí nad námi nevisí ty ho tam držíš Jamesi Pottre!" řekla naoko pohoršeně Lily.
"A v čem je problém?" usmál se něžně James. lily se zasmála a políbila ho. Sirius se zasmál. Konečně po těch letech se dali dohromady. Možná, že to měla na svědomí ta Vánoční nálada, která po celém hradě panovala, že Lily roztála a konečně řekla Jamesovi ano. Sirius ještě více sevřel hnědovlasou dívku, kterou držel v náručí a věnoval jí motýlí polibek na tvář. Usmála se a zasněně se opřela o Siriusovu hruď. Sirius se usmál. Ona byla první kterou doopravdy miloval. Remus si četl knihu, kterou dostal od kamarádů k vánocům a Petr se ládoval Vánočním cukrovým.
To byly časy, kdy ještě všichni byli spokojení a bezstarostní. Sirius si povzdechl. Venku zafoukla prudký vítr a Siriuse ovanul další příval zimy. Vánek, který tady pronikal škvíramy ve zdi mu rozvířil dlouhé špinavé a slepené vlasy, které ještě před několika lety byly o hodně kratší a lesklé.
"No tak Harry řekli strejda. No tak Harry, Strejda to není až tak těžké slovo." přemlouval neustále Sirius sotva ročního Harryho, který mu seděl na koleni a hlasitě se při pohledu na svého strýčka smál. Najednou ucítil Sirius na rameni jemné ruce, které ho objaly.
"Mama." zažvatlal Harry a rozsvítili se mu oči.
"Lily musím mi to kazit?" vyštěkl naoko uražený Sirius a naklonil hlavu aby viděl tu, která ho objala. Lily se zasmála a věnovala Siriusovi malí přátelský polibek na nos.
"Siriusi pamatuj! Co je v domě není pro mě!" pohrozil Siriusovi James, který byl oděný do červené zástěry s Vánočním motivem, vařečkou.
"Ale no tak, přeci bys nežárlil drahý." usmála se Lily a políbila svého manžela.
"Tím si nejsme tak jistý." zašeptal James a objal Lily za boky. Ta se zasmála a rozčepýřila mu již tak dost rozčepýřené vlasy aby z nich dostala mouku.
"To je samé pošťuchování.." protočil oči Remus a přešel k Siriusovi a Harrymu.
"Ale aby jste tady malému Harrymu dali najíst to vás nenapadne." přidal se Sirius a zašilhal na Harryho, který se věnoval Remusovým vlasům.
"Jo dát najíst to vás ani nenapadne." ozval se Petr a koukal na prázdný talíř, který byl před chvíli ještě plný cukrový.
"O tobě tu nikdo nemluvil Péťo." řekl Remus a dál se věnoval Harrymu.
"Tss." odfrkl si James a vzal Harryho do náruče.
"Ještě by jste mi ho zkazili." řekl a odkráčel do kuchyně.
Všichni byli šťastný a spokojení. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že za měsíc budou Lily a James mrtví. Nikoho nenapadlo, že se jim jejich životy úplně obrátí naruby. Jaks mohl? Jak jsi jen mohl Petře zradit ty, které jsi znal tak dlouhou dobu a kteří tě považovali za přítele. V Siriusovi se vzbudila zloba ale byl tak vyčerpaný, že se nezmohl ani na jediný zoufalí výkřik. Jak dlouho už tady je? Jak dlouho už je tady zavřený a neví o sobě? Dny, měsíce nebo roky??? Sám to nevěděl. Vítr se opřel o kamennou hradbu a oknem beze skel pronikly velké sněhové vločky. Pomalu dopadaly na Siriusovu tvář, kde chvíli zůstaly a poté se roztopily. Najednou zachrastili mřížované dveře a dovnitř vstoupil starý kouzelník s množstvým vybitých zubů a škodolibě se usmíval. Surově kopl do Siriuse a ten otevřel oči.
"Vstávej ty vyvrhele. Máme pro tebe takový malý Vánoční dárek." zasmál se a odešel. Místnost zalila tma, chlad a beznaděj. Ozvalo se Siriusovi důvěrné známé chraptění a do cely vplul mozkomor.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | Web | 23. prosince 2007 v 19:33 | Reagovat

Chudák Sirius.. =(

2 Jenny Jenny | Web | 23. prosince 2007 v 19:53 | Reagovat

Wow, Zotaro, to bylo prostě nádherný...moc se ti to povedlo, skoro jsem brečela...máš opravdu talent, jen tak dál

3 haňula haňula | 23. prosince 2007 v 21:20 | Reagovat

krásná povídka ikdyž na to že je to Vánoční dárek bych řekla že je dost smutná, al ei tka se mi moc líbila píšeš fakt suprově.

4 Jein-chan Jein-chan | Web | 24. prosince 2007 v 10:53 | Reagovat

Hromadu dárků, co srdce pohladí, Rodinu, přátele, co nikdy nezradí, K bohatství krůček ke štěstí skok, Prostě Veselé Vánoce a Šťastný nový rok!

5 Ewilan Ewilan | Web | 27. prosince 2007 v 13:06 | Reagovat

to je prekrasny a smutny, chdasek siriusek malinkej milacek:-(( asi za chvilku budu brecet, vazne me to dostalo. tahle povidka se ti dari, to ti povim.ostatne jako kazda tvoje:-))mas proste talent na psani a pis dal, je to nadhera. procitene napsany, krasa!

6 Pavli Pavli | 1. ledna 2008 v 19:44 | Reagovat

Ahoj :)), povídka byla pěkná, měla nápad a spád...  émoce :), ale trošku to ztrácí na lesku kvůli pravopisným chybičkám, nebo slohovým nepřesnostem.  Co zkusit najít si někoho na podobné opravy? Jinak samozřejmě chválím! :)

7 Zotara Zotara | Web | 2. ledna 2008 v 12:06 | Reagovat

Pavli: njn já vím no někdy ty chyby opravím jen tak co na první pohled uvidíma dám to sem co nejdřív nebo jak sis mhla cšimnout moc času treĎ nemám takže nechci tady ostatní lidičky natahovat keště více než je potřeba. Beta-radera sem si scháněla pěkně dlouho ale ikdo teD nemá čas. Nikoho sme nesahnala:( budu se ale snažitt ty chyby omezit na minimum ;-)

8 Kačenka Kačenka | E-mail | 4. února 2008 v 6:37 | Reagovat

tý jo todle bylo taky dost dobrý:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama