28. kapitola

2. prosince 2007 v 1:58 | Zotara |  Začátek konce
Ano, je to tady! Jásejte/plačte

Konečně jsem se dokopala k tomu napsat další kapitolu k Začátku konce. Musím ale říct, že jsem se překonala je vážně dlouhá takže doufám, že se vám bude líbit. :) Tady se stejně jako u Větru blížíme ke konci :( Nevím co budu psát potom dále doufám, že mě nějaká povídka napadne. Nerada totiž opakuju sto let ohraný děj povídek. Tak tady ji máte a pište komentáře!!

P.S.: neopravovala sem chyby. Omlouvám se ale vážně se mi už klíží oči kokněte kolik je hodin!

"Dobré ráno." pozdravila Eranie Siriuse u snídaně v jejich společném bytě. Ten jenom něco nesrozumitelně zamručel a dále se věnoval své snídani. Eranie si sedla přímo naproti němu a s výrazem, který nešel blíže určit si ho prohlížela. Nakonec uhnula pohledem a začala jíst. Oba jedli v tichosti. Nakonec Eranie vstala a odnesla špinavé nádobí do kuchyně. Jelikož už Sirius nemohl svůj pohled upínat na talíř, rozložil si Denního věštce a začetl se do něho. Vůbec ale nevnímal obsah řádků na které se díval. Koutkem oka se díval po Eranie , která vytrvale umývala nádobí. Byl to zvláštní pohled. Za tu dobu co bydleli spolu poznal Sirius Eranie z těch stran, kterých si v Bradavicích ani trochu nevšimnul. Všimnul si toho až teď a to díky akcím na které je posílal Fénixův řád. Už to pro něj nebyla jen pěkná holka, kterou miluje ale poznal co dokáže a čeho je v životě schopná. Když jim v Bradavicích řekla svou minulost tak Sirius nechápal plný obsah a rozsah věci, pochopil ho až teď. Teď když dá se říct denně o Eranie bál. Vážil si jí a miloval ji čím dál tím více. Poslední dobou se choval jako blbec. A on to věděl. Bylo mu to líto ale jeho hrdost mu nedovolovala aby to na sobě dal nějak znát.
Ve svém zahloubání si ani nevšimnul, že neslyší téct vodu v kuchyni. poprvé za tenhle den vzhlédl a uviděl Eranie jak stojí u okna a zamyšleně hledí ven.
"Na co myslíš?" zeptal se potichu, vstal a opřel se o futra dveří.
"Voldemort poslal pět smrtijedů na dům Kolumových. Přitom by na to stačili klidně dva ne-li jeden tak proč jich tam poslal pět?" zeptala se spíše pro sebe a otočila se na Siriuse. Ten jen pokrčil rameny a zatvářil se znuděně. Pořád mluvila jen o Volemortovi, smrtijedech a předpovídala další tahy temné strany. Skoro pořád byla v řádu nebo pro něj něco zařizovala a na Siriuse neměla čas. Siriuse to pochopitelně štvalo.
"Dlouho nebyl žádný útok, žádná akce nic. Tak proč najednou pět smrtijedů tam kde můžou být dva? Chce to zamaskovat. Chce zamaskovat to, že chystá něco velkého." pokračovala Eranie a opřela se o kuchyňskou linku.
"Přestaň už o tom mluvit." řekl naštvaným tónem Sirius. Eranie se po něm nic neříkajícím pohledem podívala.
"Proč?"
"Od té doby co jsme vyšli z Bradavic nemluvíš o ničme jiném než o Voldemortovi a jeho čachrech." řekl jedovatě Sirius.
"Od toho jsme ale tady Siriusi. Abychom bojovali proti němu. Tohle nejsou Bradavice ale opravdoví svět. Tady vás už nikdo před ním neschová." namítla Eranie a pomalu vyšla do obýváku. Sirius ji naštvaně následoval.
"Já vím, že ne. Uvědomuju si to ale..."
"Ne Siriusi neuvědomuješ. Kdybys to pořádně chápal nemluvil bys tak. Kdybys to, že už nejsme v Bradavicích a to, že nejsme děti ale dospělí a máme tady jisté povinnosti neurazil by ses včera večer ani nikdy jindy. Si nezodpovědný a v určité oblasti věci se chováš jako dítě." rozohnila se Eranie a bezradně se na Siriuse otočila.
"Tak proč tu se mnou zůstáváš když jsme tak nezodpovědný a nedospělí?" zvýšil Sirius hlas a probodávál naštvanou Eranie pohledem. Eranie se na něho nevěřícně podívala.
"Ty nevíš...?" zeptala se potichu. Sirius překvapený náhlou změnou jejího hlasu i chování byl neschopný slova. Jen tam stál a uvědomoval se jak dětinsky se choval. Když ani po chvíli Sirius nic neřekl Eranie si povzdechla a odvrátila pohled.
"Možná... možná by bylo lepší kdybych se odstěhovala. Ty budeš mít více prostoru pro sebe a já zase pro řád a věci s tím spojené."
"Já.. Eranie." vydechl překvapeně Sirius. " Kam bys šla?"
"Tam kde jsem byla před Bradavicemi. Bydlela bych na ústředí." řekla beztvárným obličejem. Chtěla odejít ale Sirius si zadržel tím, že ji chytl za paži.
"Eranie nechci abys odešla."
"Já taky nechci."
"Tak proč jdeš?"
"Nechci aby to bylo tak jak to je teď." řekla Eranie a Sirius ji objal kolem boků.
"Miluju Tě. Ani netušíš jak se o tebe každý dne bojím. Bojím se, že tě ztratím. Dej mi ještě šanci." šeptal ji do ucha a majetnicky k sobě tisknul. Eranie se nechala jeho řečmi ukolébat a něžně ho políbila.
* * *
"A chovej se slušně!" zašeptala ještě Eranie Siriusovi do ucha když společně stáli u dveří zasněženého domů Potterových.
"Já se slušně chovám vždycky." osopil se na oko uraženě Sirius Eranie se jenom zasmála a podívala se na dveře, které se otevíraly.
"No to vám to trvalo." řekl James s úsměvem a otevřel více dveře aby mohli projít dovnitř.
"Hele moc si nevyskakuj Dvanácteráku jo?! To, že jsi otec ještě neznamená, že si můžeš vyskakovat." řekl Sirius a dřív než stačil James něco namítnout už byl Sirius v obýváku a zdravil se s ostatními. Byl týden před štědrým dnem a všichni se sešli aby oslavili Vánoce předčasně společně. Každý si uvědomoval, že temná strana sílí a tohle by mohli být jejich poslední společné Vánoce. Vlastně společné tak moc ani nebyli protože Miu zavraždili smrtijedi těsně po tom co se Lily a James vzali a Eleanor se odstěhovala do Rumunska.
Eranie vešla do obýváku a naskytl se jí nádherný pohled. Sirius stál u kolíbky, něco žvatlal a lechtal malého Harryho, který se hlasitě smál. Lily zase škádlil James a ona se snažila jeho dotěrné prsty odsunout pryč. Remus seděl na pohovce a o něčem se zaujatě bavil s Elizabeth a Petr se hlasitě smál Siriusovi, vyčarovával různobarevné bubliny a nechal je vznášet se ve vzduchu. Eranie se divila jak se všichni změnili od té doby co se naposled viděli. Na Remusovi bylo znát snad ještě více než za doby chození do školy, že je utahaný a něco není v pořádku. Přesto si Eranie nemohla nevšimnout, že už to nebyl ten chlapec neustále zahloubaný do knih ale urostlý muž s krásnýma medovýma očima. Elizabeth se změnila k nepoznání. Už nebyla tak divoká a nespoutaná jako ve školních letech. Důvod změny byl ten, že se vdala, konečně se usadila a čekala dítě. Eranie se ale nejvíce divila proměně Petra. Už to nebyl ten tlouštík, který se pořád cpal jídlem ale docela pohledný tichý kluk. James byl neustále stejný. Takové dítě v dospělém těle a Lily také stejná ve svém uklidňování Jamese.
"Eranie! Tak ráda Tě vidím!" přihnala se k Eranie Lily a srdečně ji objala.
"Vždyť já tebe taky!"
Eranie se přivítala se všemi a nakonec si sedla k Elizabeth a Removi.
"Nemůžu uvěřit, že naše divoška El se konečně usadila a už vůbec nemůžu uvěřit, že čeká dítě." zasmála se Eranie.
"Taky tomu nemůžu uvěřit." přidal se Remus.
"Jak to? Vždyť já jsem taková klidná duše..." začala Elizabeth ale přerušil ji zvonek, který se rozezněl domem.
"Ještě někoho čekáte?" zeptal se zaraženě Petr s tázavě se podíval na Lily. Ta jen zavrtěla hlavou a James odešel otevřít. Chvíli bylo ticho a pak se ozval Jamesův výkřik.
"Eleanor! Ani nevíš jak sem rád, žes přijela! Nebyl jsem si jistý jestli Tě moje sova našla když jsi nám nenechala adresu."
Všem se rozjasnila tvář když to uslyšeli jen Remus sebou škubnul a podíval se ke dveřím. Stála v nich dívka s černýmy vlasy a celá oděná v černé barvě. Oči měla silně orámované černou tužkou a rty až nenormálně plné. Eleanor se na všechny usmála.
"Eleanor!" vykřikla Lily a jala se objat svoji kamarádku ze školy.
Eleanor se usmála a vděčně svoji kamarádku objala.
"Ráda vás znova vidím. Eranie, Elzabeth, Siriusi, Reme.." kývla každému na pozdrav a u Remuse se na chvíli zastavila. Navzájem si hleděli do očí ale nakonec Eleanor oční kontakt přerušila a usmála se na Petra, který ji usměv oplatil.
"Tak povídej přeháněj! Co tam v Rumunsku děláš? Co je nového a jak to, že ses tak vzhledově změnila?" vychrlila na ni Eranie a odváděla Siriuse od kolébky. Sirius se na Harryho posmutněle díval ale posunky mu ukazoval, že ještě příjde. Harry se hlasitě zasmál.
"V Rumunsku se snažím vynalézt lék proti vlkodlačímu prokletí. A zčásti se mi to povedlo. Společně se svým manželem jsme vynalezli lektvar, který činí vlkodlačí přeměnu nebolestivou a vlkodlak si uvědomuje co dělá s co se s ním děje. Sice to není úplný lék ale určitě je to pokrok a usnadní to hodně lidem život." usmála se Eleanor a odhodila si uhlové vlasy z obličeje. Všichni na ni vykulili oči.
"Ty ...ty ses vdala?" zeptal se Remus a snažil se aby to znělo lhostejně ale hlas ho zklamal. Eleanor se na něho s klidným úsměvem otočila.
"Ano vdala. Jmenuje se Daniel a je to také vlkodlak. V mládí bydlel tady v Anglii a pokousal ho Fenrir Šedohřbet, proto se taky přestěhoval do Rumunska. Všeobecně se ví, že v Rumunsku je poněkud dost vlkodlaků a tak si tam našel přátelé."
Remus sklonil pohled ale Eranie si byla téměř jistá, že v nich spatřila slzy. Nastalo trapné ticho, které přerušil Sirius.
"A co ta změna? Zkoušíš novou image?"
Eleanor se zasmála.
"Ne to vážně ne. Jen jsme naše lektvary museli vyzkoušet takže jsme je vyzkoušeli a takhle to dopadlo než jsme přišli na ten správný lektvar. Ale nevadí mi to." usmála se. Celý večer panovala příjemná uvolněná atmosféra ale něco okolo půl noci se Eleanor omluvila, že už musí odejít. Všichni se s ní rozloučili a ani nepostřehli, že se Remus někde vypařil.
Eleanor si upravila kabát a vydala se pryč. Musela jít kousek dále od domu Lily a Jamese protože ho měli zařízený tak aby se v něm nikdo kromě nich dvou nemohl přemisťovat. Sníh potichu křupal pod tíhou jejích kroku a ona se kochala noční zasněženou krajinou. Uslyšela za sebou stejné slabé křupání jaké vydávaly její kroky a zastavila se. Pomalu se otočila a uviděla Remuse zabaleného do velké tlusté šály jak na ni upírá smutný pohled.
"Nemuselo to tak být." řekla tiše.
Remus k ní přistoupil.
"Já vím." hlesl tiše a zadíval se jí do očí. Byla úžasná. Věděl, že ji nikdy nepřestal milovat a o to více ho bolelo když si uvědomil, kolik trápení jí způsobil. Lehce ji pohladil po hladké tváři a pomalu se přibližovat. Eleanor na tváři měla neustále neutrální výraz. Remus zavřel oči a lehce se otřel svou tváři o tu její. Cítil jak se zachvěla. Pomalu přešel k jejím rtům a když chtěl udělat to po čem tak dlouho toužil cukla sebou a odstoupila od něho na bezpečnou vzdálenost. Roztřeseně se nadechla a očima plnýma zmatku na něho pohlédla.
"Tohle nejde. Mám manžel a miluju ho." řekla pevně.
"A co cítíš ke mě?" zeptal se Remus a s nadějí v očích se na ni podíval.
"Nic. Měla bych snad? Po tom všem? Lásku k tobě sem už dávno schovala do nejspodnějšího kouta mého srdce." řekla Eleanor. Remus sklonil hlavu a pohled zaryl do země.
"To všechno... Rumunsko, lektvar. To všechno bylo vlastně kvůli tobě." ozvala se po chvíli Eleanor a Remus se na ni tázavě podíval. Eleanor se chvíli přehrabovala v brašně a nakonec vytáhla jakou si lahvičku s tekutinou jejíž barva se nedala díky tomu, že byla noc blíže určit. podala mu ji a společně s ní i jakýsi pergamen. Remus si obě věci vzal a tázavě se na ni podíval.
"To je ten Vlkodlačí lektvar a na tom pergamenu je napsáno jak ho udělat." vysvětlila
"Proč mi to dáváš?" zeptal se s předstíranou zvědavostí Remus.
"Jak už jsem řekla. Hledat lektvar proti Vlkodlačímu prokletí do Rumunska jsem jela kvůli tobě. Vím, že jsi vlkodlak a věděla jsme to i předtím. Chtěla jsem Tě toho zbavit. Chtěla jsem ti pomoct."
Remus se na ni dojatě a zároveň smutně podíval. Eleanor se ale otočila a přemístila se pryč.
* * *
Remus se utápěl ve svých myšlenkách. Kdyby nebyl zbabělec a nebál se tolik mohl by teď být s tou, kterou miluje. Mohl být teď na místě toho Daniel nebo jak se jmenoval a mohl být šťastný. Nechápal sám sebe. Teď když se na to zpětně podíval nechápal proč to udělal.
Uchopil láhev a na ex do sebe hodil její obsah. Přes měsíc, který byl v úplňku se prohnaly mraky a na Remuse dopadlo měsíční světlo. Přeměna začala a Remus zatnul zuby v očekávání vlny bolesti, která však nepřišla. Po chvíli otevřel oči a podíval se na své ruce. Spatřil, že nemá ruce ale vlčí tlapy. Cítil taky, že má hlad ale dokázal se ovládat.
Tohle mu dala dívka, která ho milovala a kterou on zranil. Vlkodlak s podtónem zoufalství zavyl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 barbora barbora | 2. prosince 2007 v 8:54 | Reagovat

perfektne:D a som rada, ze sa elaenor vydala:) ked bol remus blby:P tesim sa na dalsiu:D

2 Kaitlin Kaitlin | Web | 2. prosince 2007 v 10:54 | Reagovat

krásná kapitolka..ale je mi remuse líto..=( Sice udělal chybu, ale stejně..vždy´t chybovat je lidské

3 Areneis Areneis | Web | 2. prosince 2007 v 17:40 | Reagovat

Moc se mi tahle kapitolka líbí. Jsem ráda, že je Eleanor vdaná. No Remuse mi nějak extra líto není, vlastně si za to mohl sám. :-)

4 Adelay Adelay | Web | 3. prosince 2007 v 10:15 | Reagovat

jujky, Elanor je back =D moje nejoblíbenější postavička, ten remík je hroznej...teda spíš ona je děsná, když to věděla tak proč něco neřerkla? no komplikovaná postava... a stejně jí mám ráda =DD

5 Jenny Jenny | Web | 3. prosince 2007 v 18:46 | Reagovat

Wow! Skvělá kapča!!!!!!!!! A smutnáá=´( Já to sem píšu pořád, píšeš opravdu báječně, moc moc se těším na další kapitolu.

6 Tessa Tessa | 3. prosince 2007 v 19:13 | Reagovat

Supa - krásná kapča :-)

7 Anduel Anduel | Web | 4. prosince 2007 v 14:13 | Reagovat

to byla naprosto překrásná kapča...sice mě rozemsmutněla, ale napsaná je úžasně:)))doufám, že rychle přidáš další

8 pantherka pantherka | E-mail | Web | 7. prosince 2007 v 11:54 | Reagovat

nádhera, nádhera, nádhera. Opravdu píšeš úžasně, vždycky se úplně ponořim do děje a víc už nevylezu :D Jsme ráda, že ses k jejímu napsání dokopala a taky doufám, že stejně to bude i s další :D Mimochodem, krásnej design :)))

9 Ewilan Ewilan | Web | 7. prosince 2007 v 12:54 | Reagovat

to je prekrasny! tak nezne a lehce podany! jezis, Zotar ja z tvych dilek pokazdy nemuzu. jsem z toho idvarena a upe vedle. se tu normalne rozplyvam. patris mezi moje nej povidkare, prootze mas uzasny myslenky. a dej originalni a neotrely:-) a chudak remik, je mi ho lito. ale  v podstate si za to muze i on sam:-( jezisku sup s dalsi, zotar. potrebuju drogu:-D

10 Kikish Kikish | 13. prosince 2007 v 20:59 | Reagovat

a kdy bude další?čtu tvoji povídku od začátku a ted sem se teprv odhodlala napsat koment...upe bomba..moc chválim=))

11 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 19. prosince 2007 v 17:17 | Reagovat

Chjó. asi budu brečet. Nádherná kapitolka. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama