25. kapitola

13. října 2007 v 21:12 | Zotara |  Začátek konce
Ajujky lidišky!
tak konečně jsem se dostrkal k napsání další kapitolky k Zčátku konce a musím říct, že tahle mi dala docela zabrat. Už se začíná ukazovat moje slabost pro špatné koce tak mě neukamenujte prosím!!! Takhle kapitolka je celkem dlouhá tak doufám že mi necháte alespoň nějaký komentářek. Určitě mě potěší. Když jsem tuhle kapču psala poslouchala jsem tuhle písničku od Avril.
http://www.youtube.com/watch?v=aStJVG_LSzE
Nevím jak se to dává na blog tak si ji kdyžtak poslechněte ke kapitolce. Tak teď už přeju příjemné čtení! :)

Sirius ležel na posteli a James přecházel neustále tam a sem po pokoji. Ani jednomu z nich nešlo dohromady proč by Remus něco takového dělal. Zrovna on, jejich Moony se svým chlupatým tajemstvím, které vlastně už tajemství nebylo. Dveře pokoje zaskřípaly a dovnitř potichu vešel Remus. Aniž by se na své přátele podíval, převlékl se a zalezl do postele přičemž zatáhl závěsy aby na něho nebylo vidět. Sirius a James se po sobě ohromeně podívali.
"Tak to teda ne!" řekl naštvaně James a prudce rozhrnul závěsy. Remus byl k němu otočený zády a ani nedutal. Sirius vstal a nevěřícně se na něho podíval.
"Proč jsi to udělal Náměsíčníku. Víš jak se ta holka teď cítí?" začal vyčítavě Sirius a sjížděl jeho záda naštvaným pohledem. Remus se prudce otočil a nenávistně na něho pohlédl.
"Najedou tě zajímá jak se cítí holky? Šest let tě to nezajímalo a každé jsi na potkání zlomil srdce tak si teď nehraj na citlivku." zasyčel na něho a zatáhl znova závěsy. Sirius a James na něho hleděli s otevřenou pusou. Co se to s ním stalo?
"Co se to s tebou děje Náměsíčníku? Sám jsi vlkodlak tak proč se takhle chováš?" zeptal se bezradně James a znova rozhrnul závěsy. Remus mu neodpověděl. Ležel nehnutě jako by ho ani neslyšel ale oni věděli, že je slyší.
"Proč jsi ji pustil k vodě? Nechápem tě." přitákal Sirius. Chvíli bylo ticho ale nakonec se Remus pomalu otočil na záda a povzdechl si.
"Omlouvám se." hlesl potichu a podíval se omluvně na Siriuse. Ten se na něho zmateně zadíval.
"Nejsem to já, kterému by ses měl omluvit." odvětil Sirius a opřel se o stěnu.
"Co tě to napadlo pustit jí k vodě když ti řekla že je vlkodlak? Dyť ti to vlastně udělala lehčí, nemusel bys ji dlouho vysvětlovat, že ty jsi vlkodlak všechno ví z vlastní zkušenosti." ozval se James a nechápavě zakroutil hlavou.
"Vy to nechápete. Právě proto, že je taky vlkodlak spolu nemůžeme být." řekl potichu Remus a odvrátil hlavu protože ho nepříjemně začali pálit oči.
"Nechápu." hlesl Sirius a James jenom pokýval hlavou na souhlas.
"Prostě to nejde. Co kdybychom spolu měli děti. Určitě by byly vlkodlaci už od narozené a nechci slyšet to jak by mi to jednou vyčetli." řekl bojovně Remus.
James se Siriusem na něho nevěřícně pohlédli. věděli, že Eleanor miluje ale, že by s ní plánoval budoucnost?
"Remusi takhle to přece nemusí být a ty to víš. Tak proč se tomu bráníš. Myslím, že vy dva jste super pár. Můžeš být šťastný ona pochopí to, že jsi vlkodlak protože sama je a ty to moc dobře víš."
"Prostě to nejde." řekl pevným hlasem po chvíli Remus.
"Proč by to nešlo? Ty nechceš být šťastný?" zeptal se zaraženě Sirius. Remus neodpověděl.
"NO... alespoň by jsi to měl říct, protože si myslí, že jsi pustil k vodě protože je vlkodlak." řekl James a začal se převlékat do pyžama.
"Neřeknu jí to." ozval se Remus asi po půl hodině, kdy v místnosti vládla tma. James se Siriusem se rychle posadili jako by do nich uhodil blesk.
"Děláš si srandu?!" vyjekl Sirius a roztáhl závěsy.
"Ne. Proč bych měl? Co to změní?" zašeptal Remus smutně.
"Na celé věci nic ale ona se bude cítit lépe." odpověděl mu James.
"Bude v sobě mýt spíše zmatek." odvětil Remus.
"Co teda budeš dělat?" ozval se z rohu pokoje Sirius.
"Nebudu si jí všímat." hlesl prostě Remus a zahleděl se na měsíc.
* * *
Jak Remus předchozí večer řekl, tak to i udělal. Tvářil se jako by Eleanor neexistovala a ona v sobě nenašla sílu za ním jít a zeptat se ho proč to udělal. A ani ji najít nechtěla. Nikdo Remusovo počínání pořádně nechápal ale nemíchali se do jejich vztahu, pokud se to nazvat vztahem dalo. Nejhůř na tom ale byly holky. Utěšovat ji a nemoc ji říct celou pravdu bylo těžké.
"Mio neviděla jsi Eleanor?" zeptala se starostlivě Lily u sobotního oběda. Ráno když se vzbudily tak už Eleanor nebyla v pokoji a celý den se neukázala.
Mia jenom zakroutila hlavou a dál se smutně šťourala v bramborách. Byla velmi citlivá a všichni věděli, že nemá ráda když se děje něco podobnému tomuhle.
"Půjdu ji hledat. jdete se mnou?" zeptala se Eranie a podívala se na přítomné. Lily přikývla a vstala. K Eranie a Lily se nakonec připojila i Elizabeth a Sirius. James s nimi nebyl měl trénink a Mia pořád nepřítomně hleděla do talíře.
"Tak jo. Rozdělíme se. Já jdu směrem ke sklepením a do nižších pater školy a vy se rozdělte jak chcete." řekla Eranie a vydala se po schodech dolů.
"jdu s tebou." řekl Sirius a šel za Eranie. Když byli z doslechu Eranie se na Siriuse otočila.
"Nemusel jsi se mnou chodit. Kdyby jsi šel jiným směrem mohli bychom ji najít dříve."
"Nenechám Tě jít samotnou do sklepení." odpověděl Sirius hlasem, který jí říkal, že o tom nebude diskutovat. " Ještě bys tu potkala zmijozelské."
"Víš, že se o sebe dokážu postarat sama." namítla a jemně mu stiskla dlaně. Sirius si ji k sobě jemně přitáhl a zadíval se ji do očí.
"já vím, že ano. Neodpustil bych si ale kdyby se ti něco stalo." zašeptal něžně a dřív než stačila něco říct přitiskl své rty na ty její. Znovu je ochutnával a znovu nemohl uvěřit tomu, že mu teď ona patří. Mají teď pro sebe možná roky společného života a on věděl, že ji bude milovat čím dál tím více. Pomalu si začínal hrát s jejím jazykem a tisknul ji k sobě ještě blíže. Pomalu se přesunul k jejímu krku a rukama ji hladil po zádech. Nenasytně ji líbal na její jemné kůži a ona slastně přivírala oči. Nakonec ho ale od sebe prudce odstrčila protože se za tu dobu co s ním chodila naučila, že jemné odstrčení nemá vůbec žádnou účinnost. Sirius se na ni zaraženě podíval.
"Musíme najít Eleanor." usmála se a aniž by čekala na jeho odpověď vydala se temnou chodbou dále. Sirius ji rychle doběhl a propletl své prsty s těmi jejími. Už šli pěknou dobu když uslyšeli zlověstný smích.
Potichu došli na konec chodby a koukli za roh. Stála tam banda zmijozelských a pobaveně sledovaly Luciuse Malfoye jak Eleanor pomalu svléká a sápe se po ní. Eleanor nekladla žádný odpor. Vypadala jako hadrová panenka se kterou si někdo jenom hraje. Eranie se na to nevěřícně dívala.. Proč se sakra nebrání? Společně se Siriuse vytáhla hůlku a seslala několik kouzel směrem k zmjozelským. Některé kouzla zasáhla, jiní se jim vyhnuly. Malfoy polekaně odskočil od Eleanor a rychle šáhnul po hůlce.
"Na to ani nemysli." zavrčel Sirius a namířil na něho svou hůlku. Eranie se rozeběhla k Eleanor a klekla si k ní,
"Není ti nic?" zeptala se ustrašeně a položila Eleanor ruce na tvář.
Ta se na ni jen podívala skelným pohledem.
"Oo přišel můj bratránek velký zachránce." ozvala se posměšně Bella a zmijozelští propukli v hlasitý škodolibý smích.
"Ztichni Bello." řekl výhružně Sirius a obdařil ji vražedným pohledem. Bella se jenom zasmála.
"Však počkej. Jednou se mi budeš plazit u kolenou a prosit o odpuštění." sykla a v očích se jí zlověstně zalesklo.
"To nikdy. Ale řekni mi Belatrix, jaké to je plazit se u něčích noh jak červ a prosit za odpuštění?" zeptal se posměšně Sirius a nespouštěl z Malfoye oči.
"Jak to myslíš?" zasyčela Bella a nervózně se podívala po stejně ne svých "přátelích".
"Myslím tím to krásné tetování, které máte všichni na předloktí." řekl přehnaně mile Sirius.
Všichni zmijozelští se po sobě vystrašeně podívali.
"Tak jaké to je? Prosit vašeho pána o odpuštění za chyby, které jste ani neudělali?" ozvala se tentokrát Eranie s hůlkou v ruce.
"Náš pán nás trestá jen za chyby, které jsme udělali. Je víc milosrdný než vy. To on se nás ujal, on nám dal smysl života." ujal se slova Lucius a znechuceně si je prohlížej.
"Zabíjet a mučit... Pěkný smysl života." procedila nenávistně mezi zuby Eranie.
Bella se hlasitě rozesmála. Byl to až smích šílence. Siriusovi a Eranie se z toho postavily vlasy v zátylku.
"Ty o tom nevíš vůbec nic. Jsi jen ubohá holka s bohužel čistým původem. Podle mě by ale i takové jako ty měli vraždit." ozval se drsný hlas z pod jedné kapuce. Siriusovi se v očích nepříčetně zablesklo a už už se napřahoval, že na něho použije nějakou kletbu když ho Eranie zastavila.
"Váš pán padne a vy sním." řekla pevně Eranie.
"Možná ano, možná ne..." řekl zlomyslně Malfoy a vyrazil pryč společně se svými poskoky. Eranie se Siriusem se za nimi nenávistně dívali dokud nezašli až za roh, potom se otočili a z ohli se k Eleanor. Ta seděla na zemi a objímala si kolena.
"Už bude dobře."šeptla Eranie a objala ji. Eleanor se však nenechala a shodila ze sebe její ruce pryč. Vstala a bezmocně bouchla do stěny až z ní spadl snad jediný obraz který ve sklepení byl.
"Do prdele." zaklela Eleanor a mnula si ruku do, které ji vystřelovala ostrá bolest.
"Já už to tady nevydržím! Být s ním v jedné místnosti nemoct ho obejmout. Jak mi to mohl udělat? Nenávidím TO léto. Proč? Sakra PROČ?!?" rozkřičela se Eleanor. Zničeně se svezla podél zdi s rozbrečela se. Eranie se k ní přisunula a obejmula ji. Sirius odvrátil tvář. Nemohl se na to dívat. Když si uvědomil, kolik dívek se k vůli němu samotnému muselo takhle cítit musel se sám nenávidět.
"Pojď půjdeme." řekla potichu Eranie a Sirius zvedl Eleanor na nohy. Eleanor však odmítavě zakroutila hlavou.
"Ne... bu-bude tam on." řekla roztřeseně a odmítala jít dále.
"Nebude je s Jamesem na tréninku." zalhala pohotově Eranie a doufala, že Remuse nepotkají.. Eleanor po krátkém přemlouvání svolila a společně se vydali k společenské místnosti.
* * *
Kufr těžce dopadl na zem společně s několika slzamy. Pomalu se rozhlédla po místnosti a snažila si zapamatovat každičký detail. Věděla, že jí to tady bude chybět ale neměla sílu tady dále zůstávat. Zhluboka se nadechla a popadla kufr.
"Eleanor?" zvalo se z druhé strany místnosti. Eleanor si bolestně povzdechla. Nechtěla aby ji někdo viděl jak odsud odchází. Právě proto si svůj odchod naplánovala na noc, kdy všichni spí.
"Kam jdeš? A co ten kufr?" zeptal se někdo a po hlase Eleanor poznala, že to byla Mia. Otočila se a smutně pohlédla do očí svých přátel. Ve společenské místnosti stála Lily, Eranie, Elizabeth, Mia, James a Sirius v tom, v čem nejspíš ještě před chvílí spali.
"Odcházím." řekla prostě Eleanor.
"Ale proč?" zeptala se nevěřícně Lily. Eleanor se zhluboka nadechla.
"Vy víte moc dobře proč." odpověděla jen.
"Ale za měsíc už končí škola. Nemůžeš tady zůstat ten měsíc. Prosím neodcházej..." hlesla Elizabeth a udělala psí oči. Eleanor se nad jejím pohledem smutně pousmála a jen zakroutila hlavou.
"Kam chceš jít?" zeptal se James.
"Půjdu do Rumunska. Zkoumat vlkodlaky a snažit se nalézt nějaký, lék, lektvar prostě něco co by nějak pomohlo." pokrčila rameny Eleanor a zadívala se nad své přátele prtože nesnesla dál jejich pohled. Strnula když uviděla jak u chlapeckých ložnicích stojí Remus a všechno poslouchá.
"Mějte se. Doufám, že se ještě někdy uvidíme." řekla pevným hlasem a rozešla se k východu.
"Eleanor!" vykřikl Remus aniž by věděl co jí řekne. Eleanor se zastavila. Chvíli jen nehnutě stála potom ale zakroutila hlavou a vyšla portrétem pryč...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikky Nikky | Web | 13. října 2007 v 22:46 | Reagovat

Teda...No ty jo uplne je mi lito Eleanor, nechapu Rema:'(...Ale vazne skvely:(...ten konec mě taky dostal, už sjme myslela, že Rem něco poví a on nic...:(...

2 Areneis Areneis | Web | 14. října 2007 v 7:57 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka. Ten konec byl moc pěkný a jsem zvědavá, co s nimi uděláš dál. :-)

3 barbora barbora | 14. října 2007 v 10:31 | Reagovat

perfektna kapitola:D chuder eleanor:( uplne skvele:D

4 Ewilan Ewilan | Web | 14. října 2007 v 12:38 | Reagovat

ja budu brecet:-(( chudak Eleanor:-((ten remus je taky moula! konecne jsem se dockala moji oblibeny povidky! je to nadherne napsany, hlavne ten konec a pekne jsi to zase usekla!:-D tyjo a proc jede pryc...vrrr!:-D

ne, je to uzasny! proste tohle je uchvatna povidka a kouzelne napsana kapitola! smekam pred tebou!

5 jane245 jane245 | Web | 14. října 2007 v 15:45 | Reagovat

peknunke. som zvedava, co bude dalej :D

6 Čuky Baby Čuky Baby | E-mail | Web | 14. října 2007 v 17:21 | Reagovat

N o teda, chudák Elenor to s tím Remem a pak ti zmijozreláci. Ten Remus mohl by jí aspoň říct, že je na tom stejně a on nic.

Jinak skvělá kapitola. Joi a Zotar strašně ráda se spřátelím.

7 Daze Daze | Web | 14. října 2007 v 17:35 | Reagovat

Bože, ne! Remus jí nesmí nechat odejít! Prostě za ní vyběhne a... Dobře, jsem naivní. Byla to prostě úžasná kapitola. Četla jsem jedním dechem a ten konec mě dostal. Takhle to přeci nesmí být. No tak dobře, mohlo by to tak být, ale já nechci aby odešla. Ale vlastně je to jedno, protože vím, že i kdyby odešla, tak ty to napíšeš tak skvěle, že do toho budu úplně stejně zažraná. Takže když to zkrátím, tak se moc těším na další:-)

8 moreen moreen | Web | 14. října 2007 v 20:10 | Reagovat

to snad ne, ať ji remus zastaví! přece ji nemůžeš nechat odejít, ti dva se k sobě moc hodí...

9 Adelay Adelay | Web | 14. října 2007 v 21:45 | Reagovat

ježiši já bych ho zabila... to je ale takovej vůl to se jen tak nevidí! grrrr... ale zasee kdybych si zabila Rema tak nemám oblíbenou postavu, tak ho asi zabíjet nebudu no =)) je to nádherný a smutný, a já k tomu zrovna poslouchám evanescence... krásnáý kombinace, vážně že jo =)) ale já chci další kapitolu, prosíííím, bo se zbláznim fakt...

10 haňula haňula | 15. října 2007 v 17:23 | Reagovat

jé to je smutný ale taky moc hezký

11 Jenny Jenny | Web | 1. prosince 2007 v 15:00 | Reagovat

=´( smutný....hrozně moc....píšeš neuvěřitelně krásně...prostě nádherně

12 passia passia | Web | 27. května 2008 v 14:58 | Reagovat

chuuda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama