19. kapitola

3. září 2007 v 12:34 | Zotara |  Začátek konce
Tak je tady další kapča. :) je taková průměrná (myslí tím délkou) a už mám napsané něco z 20 kapitoly. Taks e dejte do čtení a napiště mi komentíky ;)

Sirius se podíval na mizícího Jamese s Lily a lehce se usmál. Vážně jim to spolu dobře vcházelo. Kéž by mu s Eranie všechno takhle vycházelo a nebylo tak komplikované. Sirius stočil svůj pohled na Eranie. Spatřil jak si pohrává s růží, kterou jí dal a nepřítomně hledí na svůj máslový ležák. Natáhl ruku a prsty se dotknul té její. Eranie poplašeně cuknula s rukou a co nejrychleji ji schovala z dosahu. Potom se na Siriuse omluvně a zároveň smutně podívala. Sirius si povzdechl a zeptal se jestli by si nezatančila. Eranie mu s úsměvem řekla že ano a společně se vydali na parket. Strávili tímto způsobem dlouhou dobu, když Sirius navrhl aby se šli projít do zahrady.
Měsíc a hvězdy matně osvětlovaly krátce zastřižené keře, které se klikatily a kroutily do různých zatáček, takže tvořily různé propletené cestičky na jejíchž koncích byla vždy jedna lavička. Vzduch byl prosycen jasnou vůní růží, které rostly všude kolem. Sirius a Eranie občas zahlédli v některých keřích páry různých věkových kategorií, kteří byly příliš zaměstnaní svými protějšky než aby si všimly nějakých procházejících. Eranie se Siriusem šli beze slova až se dostali na místo kde nikdo jiný nebyl a hudba z hradu k nim doléhala jen vzdáleně. Sirius se obrátil k Eranie čelem a dlouze se jí zadíval do očí. Eranie se při jeho pohledu zachvěla a nebyla schopná myslet na nic jiného než na něho. Ten ji objal kolem pasu a vrhnul se na její rty. Vášnivě se do nich vpíjel těmi svými, pohrával si s jejím jazykem a dal průchod celé té vášni, kterou cítil. Eranie poznala, že na tuhle chvíli čekal Sirius celý večer. Po několika vteřinách vnitřního boje to Eranie vzdala a nechala ať ta vášeň která spalovala jeho prostoupí i jí. Po dlouhé chvíli oba polibek přerušili, aby se mohli pořádně nadechnout. Eranie Siriuse zadržela když se nahnul a chtěl v polibku pokračovat. Sirius se na ni zmateně podíval.
"Siriusi... to... to nejde." hlesla po chvíli Eranie a sklopila pohled k zemi.
"Jak to myslíš?" zeptal se zaraženě Sirius.
Eranie posbírala všechnu sílu, kterou v sobě našla, pevně se podívala Siriusovi do očí a řekla:
"Tohle musí skončit. Já nechci..."
"Co jsem udělal špatně?" skočil ji do řeči Sirius.
"Nic. Neudělal jsi nic špatně právě naopak. Ty chvíle, které jsem s tebou prožila byly nejkrásnější za poslední léta a za ty Ti děkuju. Ale... musíme to ukončit." hlesla slabě Eranie, otočila se a vydala se zpátky k hradu. Potlačované slzy se vydraly na povrch a pomalu ji stékaly po tváři. Eranie teď zatoužila aby Siriuse nikdy nepotkala. Nechtěla se s ním lučit. Nechtěla se loučit s bezpečím jeho náručí ale nesnesla pomyšlení, že by ho zabyli jen kvůli ní. Spěchala po klikaté cestě, když ucítila něčí ruku na své paži a otočila se.
Sirius ji pevně držel za ramena a nehodlal ji pustit. Byli tak blízko svými obličeji, že se navzájem dotýkali špičkami nosu. Eranie se podívala do jeho očí a viděla v nich plno bolesti a smutku ale také odhodlání.
"Proč?" zeptal se Sirius.
"Ty to nechápeš? Nechci aby se stalo to co... se stalo minule. Kvůli mě by tě mohli zabít. Jsem v Řádu a navíc mě hledají však si to všechno slyšel. Nechci aby se to opakovalo." řekla naléhavě Eranie a nezadržitelné slzy ji pořád stékaly po tváři.
"Mě to nevadí. Chci být s tebou. Já Tě miluju." zašeptal Sirius poslední slova a Eranie objal.
Eranie se mu schoulila v náručí a zavřela oči.
"Chtěla bych si tě zapamatovat takhle." zašeptala, že ji šlo sotva slyšet a Sirius ji k sobě ještě více přimáčkl.
"Eranie musím ti něco říct." řekl po chvíli a Eranie k němu obrátila zrak. " Já s Jamesem jsme šli asi před měsícem za Brumbálem a řekli jsme že bychom chtěli být v řádu a on nám řekl, že až nám oběma bude sedmnáct bude rád když se k vám přidáme."
Hned jak to řekl Eranie se prudce napřímila a užasle na něho pohlédla. Chvíli tam tak stáli, oba dva dívajíc se na sebe jeden, který řekl co chtěl a druhý, který nevěděl co říct. Sirius se na Eranie váhavě usmál když v tom se Eranie napřáhla a vrazila Siriusovi facku. Sirius se na ni ohromeně podíval neschopný slova teď pro změnu on.
"Zbláznili jste se?!? Proč si to udělal?" zakřičela na něho s odstupem.
"Z více důvodů. Chci pomáhat té dobré straně ale hlavně CHCI BÝT S TEBOU!" poslední slova Sirius zakřičel.
Eranie ta strnule stála jako by ji polil někdo studenou vodou. Potom se na Siriuse vrhla a objala ho. To jakou radost a lásku právě pociťovala nedokázala nijak vyjádřit slovy. Sirius se na ni zaskočeně podíval ale rychle se vzpamatoval a objal ji taky.
"Musím Ti ale říct, že máš celkem páru." uznal Sirius. Eranie se zasmála.
"Miluju Tě." zašeptala mu do ucha a Sirius si pomyslel, že je nejšťastnější člověk na světě..
* * *
Eranie a Siriusem se ruku v ruce vraceli k hradu. Chtěli jít do společenské místnosti a tam spolu ještě spolu chvíli být, přesněji řečeno minimálně do rána. Už byli u dveří když hodiny začali odbíjet půlnoc a ze vnitř síně se ozval hlasitý řev. Najednou začali ze dveří, které vedly na ven zahradu valit studenti. Eranie a Siriuse pobíhající masa studentů oddělila a vláčela každého jiným směrem pryč. Eranie ještě na chvíli uviděla Siriuse a potom ji zmizel z dohledu. Najednou se ozvala velká rána a vzduch byl plný hvízdání a povyku. Eranie vzhlédla k obloze a uviděla jak na se na ní objevilo plno světýlek a různých raket. Ohňostroj! Na ten úplně zapomněla. Konečně se dostala z toho davu a zjistila, že je zase ve Velké síni. Rozhlédla se ale Siriuse nikde neviděla tak se rozešla směrem do společenské místnosti, rozhodla se, že tam na něho počká. Vydala se tedy temnou chodbou. Nikde nikdo nebyl, všichni venku sledovali ohňostroj. Když v tom se za rohem ozvala pořádná rána. Eranie leknutím povyskočila a vytasila hůlku. Pomalu se připlížila na konec chodby a vykoukla za roh. Uviděla tam Protivu jak rozbíjí plné kalamáře o stěny a dává si na tom řádně záležet.
Filch bude mýt zítra hodně práce... pomyslela si Eranie. Tohle její pomyšlení však zabralo právě tu chvíli, v které už měla být dávno pryč, protože si ji Protiva všiml a už k ní letěl s kalamářem v ruce.
Eranie se dala na útěk popoháněná Protivovým voláním.
"Neutíkej holubičko! Nic Ti neudělám maximálně po tobě hodím kalamář!" vřískal nahlas a chechtal se na celé kolo. Eranie se na poslední chvíli schovala za brnění. Protiva proplul kolem ní a ona ucítila studený závan.
"Mě se stejně neschováš!" mumlal neustále a tvářil se jako kočka číhající na myš před její dírou. Jen co Protiva zmizel z dohledu tak se Eranie rozeběhla dál pokud možno směrem ke společenské místnosti jenže přitom převrhla vázu a ta se s hlukem roztříštila. Eranie nečekala ani minutu a vlezla do prvních dveří které uviděla. Úlevně se opřela zády o zavřené dveře a se zavřenýma očima oddechovala. Po pár sekundách je otevřela a rozhlédla se po místnosti de byla. To co uviděla před sebou ji sebralo dech...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 1. prosince 2007 v 14:30 | Reagovat

Ježííš...jsem napnutá jak špagát, takže jdu na další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama