17. kapitola

3. září 2007 v 12:27 | Zotara |  Začátek konce
Prosinec se pozvolna přehoupnul v leden a studenty zase mučili učitelé domácími úkoly. Lily a spol. ještě vstřebávaly všechno co jim o sobě Eranie řekla. Ta se zase stáhla do sebe. Nově probuzené vzpomínky jakoby otevřely staré rány, které se už alespoň trochu zacelily.

Eranie vešla portrétem do společenské místnosti a zamířila ke svým kamarádům, kteří seděli u krbu. Když k nim přistoupila blíž Lily se na ni soucitně podívala a Remus ji uvolnil nejlepší křeslo. Petr na ni neskrývaně hleděl. Eranie se zarazila. Tohle ji štvalo.Od té doby co jim všechno řekla se k ní chovali jak k sirotkovy, který neví odkud je.
Eranie nepřijala křeslo nabízené od Remuse a pevně se na ně podívala.
"Přesně proto, jsem vám to nechtěla říkat. Kvůli tomu jak sem si myslela, že se ke mě budete chovat a jak se ke mě chováte a proto abych vás chránila. Pokud se ke mě chcete chovat jako k zatoulanému psovi, který neví, kterým směrem se má vydat tak se se mnou nemusíte bavit vůbec. Nestojím o lítostivé pohledy."
S tím se otočila a zamířila k dívčím ložnicím. Všichni se po sobě podívali.
* * *
"Dobré ráno." pozdravila Lily Jamese na snídani a políbila ho na tvář. James se na ni usmál. Když si chtěla sednout, tak ji silně přivinul k sobě a vášnivě políbil. Lily se zasmála a polibek mu oplatila.
"Nechte toho nebo se tou láskou sníte." drcla do nich Elizabeth a když toho nenechali hodila po nich kousek topinky. James a Lily se od sebe konečně odtrhli a usmívali se. Elizabeth jen protočila oči v sloup.
"Chjo co máme dneska?" protáhla se Eleanor a otupěle vzhlížela k Zmijozelskému stolu, kde se právě Malfoy a spol. o něčem zaujatě bavili a nevypadali příliš nadšeně.
"Dneska nemáme přece nic. Je famfrpálový turnaj. Mrzimor versus Havraspár." odpověděl Sirius a Eranie se na něho na krátký okamžik podívala.Ten to zaznamenal a zmateně se na ji její pohled oplatil. Po tom co se o Eranie dozvěděl nevěděl co má říct ani jak se má tvářit.
"Ehm ehm" odkašlal si Brumbál a vstal. Všichni studenti se překvapeně a zvědavě otočili. Nebylo zvykem, aby ředitel měl nějaký proslov u snídaně.
"Nelekejte se. Myslím si, že tato zpráva vás potěší. Na přání studentů sedmých ročníků.." Brumbál se odmlčel a přelétl pohledem Velkou síň "se pořádá ples."
Celou velkou síní to zašumělo.
"Klid!" zakřičela profesorka McGonagalová a lžičkou zarputile mlátila do skleničky.
Tlumený hluk se za chvíli ztišil a studenti čekali co se bude dít dál.
"Ples je přístupný pro všechny od čtvrtého ročníku." síní se neslo nesouhlasné mručení. Brumbál zesílil hlas aby ho bylo zřetelně slyšet. "Ples se koná zde ve Velké síni od desíti hodin večer. Pro společenské šaty si můžete napsat domů nebo tady slečnu Bekatejovou.." ukázal na čarodějku po svém boku. Ta se mírně zvedla ze židle aby každý věděl o koho je řeč. Měla pěknou tvář a bylo vidět, že se o sebe hodně stará. I oblečení měla do posledního detailu sladěné. "...poprosit aby vám nějaké vykouzlila. To je vše. Už se neskonale těším na náš první sezónní zápas. Přeji krásný den a hodně štěstí." Brumbál se ladně posadil na židli a dal se do řeči s profesorkou Bekatejovou..
Studenti se pomalu začali zvedat a rozcházet se po skupinkách k hřišti. V každé skupince byli jen studenti jednoho pohlaví a po "tajnu" pokukovali po druhém pohlaví. Nebylo pochyb tom, že přemýšlí koho na ples pozvou.
O tři dny později....
"Eranie! Můžu s tebou mluvit?" zeptal se Sirius a suveréne postával na rohu chodby. Eranie se vydala za ním a zkoumala ho pohledem. Viděla, že za svou suverénností pouze schovává nervozitu.
Když Eranie došla až k němu tak se nervózně ošil a po nějaké chvíli promluvil.
"Nešla bys se mnou na ten ples? Byl bych strašně rád kdyby jsi šla se mnou."
"Siriusi... já na ten ples nejdu." řekla potichu Eranie a omluvně se na Siriuse podívala. Ten se na ni zaskočeně podíval. Jeho pohled prozradil, že chce vyslovit otázku : Proč?
"Promiň." hlesla a přidala se k ostatním dívkám, které na ni čekali.
Toužíme po lásce a po rozkoši - a shledáváme se s bolestí.
Zastřeným pohledem hleděla do tmy noci. Chladný vzduch ji lehce cuchal vlasy a ona si toho nevšímala. Přemýšlela o věcech, které se právě děly a o věcech, které se mohou stát. Někdo ji zlehka položil ruku na rameno. Neotočila se.
"Nezatěžuj se budoucností Eranie. Nezatěžuj se jí, protože až se budoucnost stane přítomností budeme s ní mít starostí dost." řekl vážně Brumbál.
Eranie se lehce usmála a otočila se.
"Má vůbec cenu se vás ptát jak jste mě našel? Proč mě už nepřekvapuje, že vždycky víte všechno?" zeptala se Eranie s náznakem smíchu.
"Všechno ještě zcela jistě nevím. Abych pravdu řekl ani všechno vědět nechci, protože nevím co bych dělal kdyby se na světě už nedalo nic nového objevovat." odpověděl s jiskrou v oku Brumbál. Eranie se usmála a otočila se zpátky vstříc noci.Brumbál se postavil vedle ní a ruce položil na zábradlí.
"Jak se těšíš na ples?" zeptal se Brumbál a nadále zkoumal noční oblohu svým pohledem.
"Já na něho nejdu." odpověděla Eranie ale na Brumbála se ani nepodívala.
Brumbál si povzdechl.
"Předpokládám, že tě jistě někdo již pozval. Takže nemůžeš říct, že nemáš žádného společníka. Proč tedy na ten ples nejdeš?"
"Nemám náladu na školní radovánky. Stejně bych svou náladou jen svého společníka otravovala." odpověděla mu.
"Časy se mění, zvlášť v této době. Myslím, že je to naposled kdy máš možnost něco podobného zažít, obzvláště ty. Přál bych si abys tam šla. Doufám, že ti stojím alespoň za to abys tolerovala mé přání." promluvil Brumbál a vážně se zadíval Eranie do očí. Ona jako jedna z mála, i když s obtížemi, byla schopna jeho pohled ustát a neodvrátit pohled. Sklonila hlavu v mírné úkloně.
"Jak si přejete." odpověděla úsečně ale ne chladně. Brumbál ji tlačil do něčeho co nechtěla ale zároveň k němu měla úctu za to co pro ni udělal.
"Nechtěl bych, aby sis myslela, že to je rozkaz. Snaž se aby sis tu oslavu alespoň trochu užila. Teď už je čas jít spát." Brumbál poodstoupil aby mohla Eranie projít jako první. Eranie poslechla a s popřáním dobré noci si to namířila do sovince.
Siriusi...
Doufám, že tě moc neotravuju když ti píšu dopis v tuhle noční hodinu. Chtěla jsem Ti jen říct, že jsem změnila názor a na ten ples půjdu. Byla bych ráda kdybys tam šel se mnou ale pochopím pokud si už někoho dalšího pozval.
Eranie
Ještě jednou si svůj vzkaz přečetla, pečlivě ho srolovala, uvázala ho své sově na pařátek a poslala ji aby vzkaz doručila majiteli.
"Jamesi nech toho!" křikl Sirius zpoza peřiny na Jamese. Nic se však neozvalo. Ťuk ťuk ťuk. ozývalo se klepání dál. Sirius zavrčel a vyhrabal se z peřiny. Rozhlédl se po místnosti aby zjistil kdo ten rámus dělá. Překvapeně vykulil oči když uviděl malou sovu jak hořečně klepe na okenici.
Kdo mi může psát v tuto hodinu? Otevřel okno aby sova mohla vlétnout dovnitř a předat mu vzkaz. Sirius ji odvázal kousek pergamenu a přečetl si jeho obsah. Oči se mu radostí rozsvítily a ihned načmáral na druhou stranu odpověď. Předal ho sově a ta neslyšně odletěla oknem ven.
Eranie,
Jsem strašně rád, že sis to rozmyslela. V pátek ve tři čtvrtě na deset tě budu čekat dole u schodiště, které vede do Velké síně. Už se nemůžu dočkat.
P.S.: Vůbec mi nevadí, že jsi mi napsala takhle v noci, právě naopak...
Sirius
Eranie se usmála a zamířila k dívčím ložnicím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 1. prosince 2007 v 14:25 | Reagovat

Ouuu to byla nááádherná kapitola!!! A staršně se mi líbil ten dialog mezi Eranii a Brumbálem...a rozesmálo mě, jak McGonagallová třískala do skleničky=D=D Jinak jsem strašně moc ráda, že na ten ples jdou spolu=) A jdu dááááál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama