16. kapitola

3. září 2007 v 12:14 |  Začátek konce
"Chápete to?" zeptala se Elizabeth a podívala se po ostatních.

Ti jen zakroutili hlavou a dívali se do ohně. Bylo už po půlnoci, nikdo jiný kromě nich už ve společenské místnosti nebyl.
Zvedli hlavu, když se portrét otevřel a za chvíli se z něj vnořila Eranie. Podle toho, že v ruce měla ručník soudili, že byla v koupelně. Přelétla místnost jedním pohledem a když si všimla svých kamarádů zamířila k nim. Sedla si do křesla, které bylo nejblíže k ohni ale zase byla tím pádem zadem k ostatním. Chvíli bylo ticho. Nikdo nevěděl jak začít.
" Ptejte se" přerušila ticho Eranie a neustále se dívala do ohně.
"Co je zač Fénixův řád?" zeptala se Lily, která si myslela, že bude lepší vzít všechno hned od začátku.
"Je to společnost, kde dospělí kouzelníci a čarodějky bojují proti Voldemortovi a jeho přívržencům. Vede ji Brumbál." odpověděla Eranie. V očích se ji leskly plameny ohně.
"Takže bychom se mohli přidat?" zeptal se Remus a zvědavě na Eranie pohlédl. Ta jen zakroutila hlavou.
"Ne to nemohli. I když vám některým je sedmnáct, ještě jste nedokončili školu."
"Ty taky ne a v řádu jsi. A bůhví jak dlouho." namítl rozhořčeně Sirius a propaloval ji pohledem.
"Já jsem do školy ani nechodila. Za jiných okolností než ve kterých jsem byla když jsem poprosila aby mě do řádu vzali by mne také nevzali." řekla Eranie.
"Ty jsi nechodila do žádné školy? Jak to? Odkud umíš kouzlit?" zeptala se užasle Mia.
"Učil mě můj otec a matka." odpověděla prostě a poprvé se na všechny podívala.
"Jaké byly ty okolnosti za kterých tě do řádu vzali?" položil teď otázku Sirius. Chtěl se dozvědět o její minulosti více. Chtěl vědět koho... miluje.
Eranie odvrátila tvář a zhluboka se nadechla.
"Dobře. Řeknu vám to. Myslím, že vám to dlužím ale nepřerušujte mě. Nechtěla bych vám to opakovat."
Eranie koutkem oka zaregistrovala, že všichni přikývli a dala se do vyprávění.
"Žila jsem se svými rodiči v malém domku poblíž Londýna. Moje matka pracovala jako léčitel u sv. Munga. Můj otec nechtěl abych chodila do školy ani nevím proč. Říkal, že až budu starší pochopím to. Učil mě spolu s matkou a bylo to vcelku fajn. Oba byli členové Fénixova řádu takže byli docela často pryč. Vtloukali mi do hlavy jak nemám lidem věřit a co nesmím v žádném případě v tomto světě udělat. Vyprávěli mi, co se děje tam venku. Čeho je Voldemort schopen a co už napáchal. Když jsem se zeptala jestli se nebojí, že by nás mohli smrtijedi najít, odpověděli mi se smíchem že ne, že náš dům je chráněný Fideliovým zaklínadlem. Vysvětlili mi jeho princip. Taky mi řekli, kdo hlídá naše tajemství. Když mi bylo asi jedenáct, moji rodiče připravovali večeři a já si hrála v druhém poschodí, když v tom vtrhli do našeho domů smrtijedi. Slyšela jsem ze zdola jen křik a někoho jak spěchá nahoru. Bála jsem se a tak jsem se schovala do skříně. Dveře do mého pokoje se otevřely a já jsem se škvírou podívala kdo přišel. Zjistila jsem, že je to má matka. Chtěla jsem vylézt ze skříně a obejmout ji, když se rozrazili dveře dovnitř vtrhly dvě postavy v kápích. Vyslali proti mé matce smrtící kouzlo a ona padal k zemi. Mě si nevšimli. Vzpomínám si, že jsem tam v té skříni ještě dlouho potom co odešli stála a otupěle na tělo své matky zírala. I přes to co mi o Voldemortovi a jeho přívržencích říkali jsem si až v tu chvíli uvědomila jak krutý je. Od toho okamžiku jsem ho nenáviděla."
dořekla Eranie a na okamžik zavřela oči aby zadržela příval vzpomínek a slz deroucích se na povrch. Nikdo z jejích přítel ani nedutal.
"Uvědomila jsem si že je jejich přítel, který chránil jejich tajemství zradil a prozradil smrtijedům kde se náš dům nachází. Vydala jsem se ho hledat. Nakonec jsem ho našla a otrávila mu večeři." řekla s úsměvem.
Všichni na ni vytřeštili oči.
Ona někoho zabila a usmívá se?
Zabil ji rodinu.
Já vím ale i tak.
Co ale tak? Zasloužil si to!
No jo. Nejspíš máš pravdu.
Lilyino druhé já se zasmálo.
Nech mě být.
"Jak... jak se ti to podařilo? Myslím s tou večeří." zeptal se užasle a zároveň s náznakem strachu James.
"Bylo mi v té době třináct a vzali mě k sobě domů jako služebnou. Mysleli si, že jsem taky mrtvá a moc ě jako malou nevídali takže mě nepoznali. Chovali se ke mě jako ke svým domácím skřítkům a věřte mi, že se k nim nechovali nějak dobře ale stálo to za to. V jeden nestřežený okamžik jsem mu do jídla přidala jed a vytratila jsem se. Nikdo z jeho příbuzných ani služebné už mě nikdy neviděl."
Eranie se na chvíli odmlčela. Vypadala, že přemýšlí a po chvíli znovu opět začala mluvit.
"Chtěla jsem Voldemortovi co nejvíce ublížit. Chtěla jsem zabít co nejvíce jeho přívrženců. Chtěla jsem jim vyvraždit jejich rodiny ať taky ví co je to bolest. Věděla jsem ale, že jim moc neublížím když budu sama. A proto jsem šla z Brumbálem a řekla mu o mojí situaci. Vzal mě i když s naléháním. Představil mi někoho o kom jsem ani nevěděla, že existuje. Mojeho bratra. Netuším proč mi rodiče neřekli, že bratra mám. Staral se o mě a já byla ráda, že mám ještě někoho.Teď mě všechno učil Brumbál. Posílal mě na takové akce při kterých by dospělí kouzelníci a čarodějky neměli šanci právě proto, že jsou dospělí. Temná strana ale nakonec na mě přišla a snaží se mě zabít, protože jsem už zabila nebo pomohla zabít dost jeho přívrženců. Společně s ostatními členy řádu jsme jim překazili dost plánů a oni nás proto zabíjejí jednoho po druhém.Mě hledají obzvlášť pečlivě protože jsem zabila jednoho, kterého chtěl Voldemort zabít sám a moc mu na tom záleželo."
Chvíli bylo ticho. Nikdo nevěděl, co by měl říct a ani nebyli schopni slova.
"Takže... takže proto umíš tak dobře kouzlit bez hůlky?" zeptala se Lily. "Brumbál tě to učil?"
Eranie jen přikývla a dále zírala do ohně. Na tváři měla neurčitý výraz.
"Kde je teď tvůj bratr? Je tady na škole?" zeptal se James.
"Ne není. Je mrtvý. Před dvěma týdny ho zabili. Pracoval v Rumunsku ve službách řádu. Netruchlím za ním. Odešel na lepší místo než kde jsme mi teď. Stejně si myslím, že se brzo potkáme." usmála se Eranie. Lily na ni vytřeštila oči.
Ještě že to bere takhle. Já bych se už dávno složila... pomyslela si Lily.
"Tvůj kluk. Kdo ho zavraždil? Proč?" zeptal se po chvíli Sirius. Musel vědět jak to s ním bylo.
"Byl to syn Voldemorta." řekla slabím hlasem Eranie.
Všichni na ni užasle pohlédli. Syn Voldemorta. Jak mohla být se synem Voldemorta a přitom voldemorta nenávidět?
"Měla jsem ho zabít ale nedokázal jsem to. Něco na něm bylo. Byl jiný než jeho krutý otec. Nechtěl ho následovat v jeho stopách. Brumbál mu nabídl, že se může přidat k nám ale on nechtěl na druhou stranu otce zradit. Proto se rozhodl odejít a zůstat neutrální. Šla jsem s ním. Byla jsem v té době hloupá a naivní. Myslela jsem si, že to půjde, abychom spolu byli a nikdo by nás nenašel. Jaká ironie. Celou svou dosavadní existenci bojuju proti Voldemortovi a nakonec se zamiluju do jeho syna." odfrkla si Eranie.
"Voldemort ale zjistil, kde jeho syn je a když se dozvěděl, že žije s jednou holkou od Fénixova řádu rozzuřilo ho to. Bral to jako zradu. Voldemorta zradil jeho vlastní syn! Mezi smrtijedy se povídalo, že Pán zla si neumí uhlídat svého vlastního syna. Musel s tím něco udělat. Vraždil každého na potkání, když mu neřekl kde jeho syn je. Umíralo spoustu lidí jen kvůli nám dvou."
"Kdo ho zavraždil?" zeptala se roztřeseně Lily přičemž byla v Jamesově objetí.
Po Eraniině tváři se skoulela slza.
"Já."
"Co-cože?" zeptala se Mia dívala se na ni s otevřenou pusou a s hrůzou v očích.
"Prosil mě o to. Umíralo hodně lidí. Když se pokusil o sebevraždu tak jsem ho našla dřív než umřel. Potom začali umírat naši známí, kamarádi, naši nejbližší. Mučil je dlouho aby mu řekli kde jeho syn je. Kdyby ho našel, přinutil by ho udělat věci o kterých se vám ani nesnilo. Pořád mě k tomu přemlouval ale já jsem pořád odporovala. Nechtěla jsem aby umřel a to ještě k tomu mojí rukou. Nakonec nás, když jsme se v noci procházeli lesem, přepadli smrtijedové. Znova mě prosil ať to udělám. Udělala jsem to. Kdyby ho chytili udělali by mu něco horšího než smrt. A kdyby ne zabíjeli by dál." ukončila polohlasem Eranie, obejmula si kolena a prázdným pohledem se dívala do ohně.
Nikdo nevěděl co by měl udělat. Už jen zjištění, že Eranie někoho zabila pro ně bylo dost otřesující. Nemohli uvěřit tomu všemu, co se jí stalo.
"Běžte."zašeptala Lily tak ať to neslyší Eranie. Všichni vstali a vydali se do svých pokojů až na Siriuse. Ten tam stál a díval se na Eranie V jejíchž očích byl vidět zármutek, smutek, bolest ale zároveň zlost. Bolelo ho, takhle ji vidět. Chtěl ji obejmout, utěšit ji říct jí, že je s ní. Vykročil k ní ale Lily ho zastavila. Sirius se na ni tázavě zadíval. Lily jen zakroutila hlavou a Sirius pochopil. Ještě jednou se na ni smutně podíval a zamířil do pokoje. Lily si sedla vedle Eranie a bez řečí ji objala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 28. listopadu 2007 v 13:44 | Reagovat

To je smutný.... :°(

2 Jenny Jenny | Web | 1. prosince 2007 v 14:19 | Reagovat

Tomi totálně vyrazilo dech!! Chudák!! Já mít takovou minulost tak zhebnu...skvěle píšeš!

3 Alexita Alexita | 10. dubna 2008 v 21:39 | Reagovat

to je nádherný příběh, já toho prožít tolik tak už je asi taky po mě, ale je to fakt nádherně smutný a promyšĺený....

4 passia passia | Web | 22. května 2008 v 22:01 | Reagovat

oh

5 Ginny Weasley Ginny Weasley | Web | 29. listopadu 2008 v 16:04 | Reagovat

To je ták smutný. fňuk.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama